Slalom je přepis programu "Slalom na 2 kolá", který se původně objevil v časopisu Zenit Pionierov a byl určený pro jejich papírový počítač. Na začátku si zvolíme počet lyžařů a jejich jména, kdy jich může být až 16 - zadáním vyššího počtu program spadne.
Cílem je projet celou tratí a to v co nejrychlejším čase. Hra se přitom odehrává na tahy, kdy vždy zadáváme směr jízdy (0 až 360 - směrovou růžici vidíme v levém horním rohu) a úroveň brždění (0-100, kdy 0 je nejnižší), od čehož se počítá rychlost (uprostřed jako "v"). Samozřejmě při tom musíme zůstat na trati a vyjetí mimo znamená konec pokusu. Zpracování je základní a naše pozice je znázorněna pomocí hvězdičky. Svůj výsledek si pak můžeme zapsat do tabulky nejlepších výsledků. Pokud chceme dosažený rekord následně uchovat, tak musíme manuálně přepsat zdrojový kód hry.
Začátek hry
Jsem v cíli
Zápis do tabulky nejlepších
Pro zapsání rekordu musíme přepsat zdrojový kód
Verdikt: Program z časopisu se základní zpracováním.
Pexeso od autora se zajímavou přezdívkou "Well-known Unknown Patron" přebírá obrázky ze stejnojmenného titulu Sexeso (1988) pro ZX Spectrum. Bohužel nejde hrát proti počítači, takže se dva hráči musí střídat u jednoho joysticku, který použijeme pro výběr karet.
Na začátku si zvolíme počet karet v řádce (2, 4, 6), tedy kolik jich bude ve hře. První volba samozřejmě nedává moc smysl, jelikož se dá hra ukončit za dva tahy. Obrázek otočené karty vidíme po pravé straně a pokud najdeme stejnou dvojici, tak se daná políčka začerní. Po otočení všech karet se vyhlásí vítěz a vyloží se všechny karty.
Začátek hry
Hráč 2 je na řadě
Vyhodnocení
Verdikt: Oproti předloze ze ZX Spectra je zpracování horší a ani nelze hrát proti počítači, takže ubírám bod z hodnocení.
Autor si po textovkách Commando (1993), Dokonalá Loupež (1993), Master of Evil (1993), Zkouška (1993), Johny v Akci (1994) a Vzpoura Robotů (1994) vyzkoušel i jiný žánr. Naším cílem bude ovládat zaměřovač a sestřelovat objekty objevující se na obrazovce, za což získáváme body do skóre.
Menu
Začátek hry
Dostat se do druhé úrovně je nesmírně těžké
K ovládání lze využít joystick či si v menu nadefinovat vlastní ovládací klávesy, kdy výchozí schéma je "6", "7", "8", "9" pro pohyb zaměřovače a "0" pro výstřel. Zvolit si tu lze i zvukový výstup či si pustit demo s pěknou hudební skladbou.
Hra samotná je rozdělená na šest úrovní, kdy v každé musíme stihnout sestřelit všechny objekty, abychom se dostali dál, což je extrémně těžké, protože časové limity jsou nastaveny nesmyslně nízko. Je nutné nejenom neudělat jedinou chybu, ale zároveň putovat s kurzorem po optimální trase bez zaváhání, což není v lidských silách, a tak jsem hru dohrál jen s neustálým ukládáním pozice.
Hrad
Poslední úroveň
Vítězství!
Verdikt: Jednoduché sestřelování objektů spojené s naprosto nesmyslnými časovými limity v úrovních.
Vývojář: Jaroslav Směták (JardaSoft) & PE. BE. Soft
Vydavatel: JardaSoft
Vydáno 1996 pro ZX Spectrum
Žánr: Karetní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
Pokračování prvního dílu z roku 1995 je překvapivě shareware, kdy autor žádal za plnou verzi 40 Kč. Opět se jedná o zpracování karetní hry Jednadvacet / Oko bere, takže naším cílem bude postupně lízat karty a získat ideálně součet 21, nicméně tuto hodnotu nesmíme překročit. Pokud se nám bude dařit, tak můžeme svléknout svojí soupeřku do naha.
Na výběr je ovládání na joysticku, kurzorovými šipkami + Enter, případně "O", "P", "Q", "A" a mezerník. Dočkáme se i slušné hudby.
Autoři
Hra je shareware
Výběr dívek
Zatímco v prvním díle byla pouze jedna slečna, zde jich je na výběr rovnou 16. Kvalita obrázků je dosti kolísavá, některé jsou slušné, další vypadají trochu zvláštně. Před každým kolem zadáme výši sázky, kdy začínáme se 100 dolary. Výchozí hodnota je vždy polovina našich zbývajících peněz a vsadit můžeme rovnou všechno - pokud vyhrajeme, tak dívku komplet svlékneme, takže je otázka proč se zabývat mezikroky.
Zadání výše sázky
Mám to risknout nebo ne?
A dívka už nemá co svléknout!
Verdikt: Ve srovnání s prvním dílem tu najdeme 16x více slečen, takže není nad čím váhat.
Autor po titulech Master Mind (1988) a Gardnerova Hra (1988) zpracoval další oblíbenou logickou hru a to Othello neboli Reversi. Budeme tedy pokládat kameny a snažit se jich na konci mít více než soupeř. Na začátku se program zeptá na nastavení času (můžeme prostě zadat nulu) a poté na jména dvou hráčů - v tomto případě nelze hrát sám proti počítači.
Pokládání kamenů není řešeno ideálně, kdy musíme na klávesnici zadávat souřadnice políčka ve formátu např. "A1", není tu tedy žádný kurzor, kterým bychom jednoduše vybírali. Pokud provedeme nevalidní tah, tak se ozve nepříjemný zvuk podobný alarmu. Hráč, který je zrovna na tahu, je označen velkou šipkou, nad tím běží časomíra. Pomocí klávesy "Start" můžeme spustit kontrolu zda má hráč ještě k dispozici validní tah a pokud ne, tak pokračuje soupeř. Na konci se kameny spočítají a vyhlásí se vítěz.
Začátek hry
Průběh
Vyhodnocení
Verdikt: Zpracování logické hry Othello pouze pro dva hráče.
Další zpracování tzv. Gardnerovy hry, tentokrát pro Atari. Autor na úvodní obrazovce uvádí, že kód převzal z časopisu Elektronika 8/88 a následně hru upravil podle svého. Jde samozřejmě o obracení "mincí", kdy naším úkolem je dostat všechny na stejnou stranu.
Při spuštění programu se mince náhodně rozlosují, takže každá hra je jiná. Můžeme tak dostat velice těžkou, ale i velice jednoduchou variantu. Řádek, sloupec či diagonálu, kterou chceme obrátit, volíme stiskem písmen "A" až "R" tak, jak je naznačeno na obrazovce. Na gratulační obrazovce se vypíše počet tahů a uplynulý čas.
Vývojář: Phoenix Arts (Denis Černý & Radek Ševčík & Petr Havlíček & Jan Rychtařík & Marek Dostál & Jiří Emler & Ladislav Vágner) & Jakub Saic & Sabina Stavělová & Vladislav Šimůnek & Radek Šrámek & Miloslav Heřmánek
Vydavatel: MEC
Vydáno 1996 pro DOS / Windows
Žánr: Strategická hra
Počet hráčů: 1 - 8
Stav: Dokončeno
Přímé pokračování real-time strategieParanoia!(1995) vyšlo už o rok později. Původně přitom mělo jít pouze o vylepšenou CD verzi prvního dílu, nakonec se ale změn nahromadilo tolik, že se autoři rozhodli vydat plnohodnotné samostatné pokračování.
Opět se ocitáme v hvězdném systému Beretta na planetě Paranoia, tentokrát však v roce 2758 - tedy téměř sto let po událostech prvního dílu. V něm jsme jako zástupci Terranů ovládli nejen planetu, ale i těžbu klíčové psychotropní látky "hopsinek". Kvůli zradě jednoho z generálů se však moci chopili Aponidé a veškeré pokusy o obnovení našeho vlivu selhaly. Nedávné zprávy o vývoji nové superzbraně na území Paranoi však přiměly okolní planety ke spolupráci. V roli velitele spojenecké invazní armády tak budeme mít za úkol planetu znovu dobýt a zničit výzkumné centrum této zbraně.
Nejenom poměrně dlouhé intro si vyžádalo, že hra vyšla jako první tuzemský titul pouze na CD a to konkrétně na dvou nosičích, kdy na druhém byl originální soundtrack. Posunula se technická stránka, kdy kromě původního rozlišení obrazu (640x480) je možné vybrat si i vyšších 800x600 či na tehdejší dobu nadstandardních 1024x768. Klávesou F5 je navíc možné přepnout do alternativního detailního 3D renderovaného zobrazení, které je však výrazně přiblížené a slouží spíše jako vizuální zpestření než pro praktické hraní.
Rozšíření se dočkala i hra více hráčů – po síti se jich může utkat až osm, zatímco přes sériový kabel zůstává limit dvou. Cena byla stanovena na 690 Kč.
Logo autorů
Začátek animovaného intra
Hlavní menu
Začátek kampaně
Hlavním režimem hry je stále "postupová hra", jež se tentokráte skládá z minimálně deseti misí, kde budeme bojovat nejprve proti jednomu a později proti dvěma soupeřům. Začínáme jen s omezeným výběrem budov a jednotek a získáváním území zvyšujeme svojí "technologickou úroveň", čímž se v následujících misích odemykají další možnosti. Bojující strany se od sebe liší jen barvou (červená, modrá, zelená). Mapy jsou přitom generované náhodně, což je klíčové, jelikož se může jednoduše stát, že se vytvoří tak nešťastně, že (téměř) nejdou vyhrát. Naštěstí je tu možnost misi bez postihu restartovat (toto doporučují i samotní autoři v manuálu), čímž se mapa vygeneruje znovu, což je možnost, kterou citelně postrádala např. tahová strategie Rebel: Boj o Moc (1995).
Druhou možností jsou cvičné mise, což jsou krátké ukázky, ve kterých si můžeme vyzkoušet některé pokročilejší taktické možnosti. Bojové mise zase nabízí celých 40 samostatných scénářů s různými cíli, kdy většinou jde o klasické zničení všech budov soupeře, nicméně dost často s nějakým tím "háčkem", najdeme tu však i trochu originálnější úkoly typu "deathmatch" (nejsou základny a pouze se snažíme zničit všechny jednotky soupeře). Pustit se dá i demo s ukázkou hry, do níž můžeme kdykoliv vstoupit.
Mapa se vygenerovala tak nešťastně, že dobýt základnu protivníka je vzhledem k mizernému pathfindingu velmi obtížné
Útok skupinou tanků
Vyhodnocení mise
Cvičná mise s rozsáhlou skupinou vojáků
Peníze za sklizené hopsinky zůstaly, zásadní novinkou je představení druhé suroviny "supertmelu" - polymorfního materiálu, z něhož se začaly vyrábět všechny budovy. Už se tedy nemusíme starat jen o sklízení hopsinek, ale klíčové je obsadit i těžiště tohoto "bahna", kam je nutné poslat a rozložit čerpadla.
Další důležitou změnou je větší členitost terénu. Na mapě je teď mnohem více různých vyvýšených plošin, roklí, přes které vedou mosty, velkých kamenů, apod., což může zásadně ovlivnit strategii. Je např. velmi nepříjemné být donucen postavit si základnu na místě, které může shora ostřelovat nepřítel, ke kterému se nedá jednoduše dostat. A naopak je výhodné stavět na místě, kam vede jen jeden most, jenž můžeme obsadit a zabezpečit.
Jednotky bojem nově získávají zkušenosti, což jim zvyšuje útočná a obranná čísla.
Výrazného zlepšení se dočkalo i ovládání, kdy sice stále není možné vybrat více jednotek jednoduchým přetažením myši, ale k dispozici jsou nové klávesové zkratky. Pomocí "S" vybereme všechny existující jednotky stejného typu jako je právě vybraná jednotka, "Q" vybere všechny jednotky na aktuálním výseku obrazovky a "A" vybere všechny jednotky. Hlavně první možnost se dá využít k efektivnímu ovládání, kdy si prostě jeden typ jednotek vybereme např. pro útok a druhý typ pro obranu a následně mezi nimi můžeme rychle přepínat. Sice tu stále najdeme velitelské vozy, které byly v prvním díle klíčové, ale ty zde už jaksi postrádají smysl a hráč je ušetřen mnoha zbytečného klikání. Nechybí ani klávesa "P" pro užitečné zapauzování hry.
Přehled ovládacích kláves
Nechybí katalog budov a jednotek
Kromě podkladových desek a zdí je nutné zničit všechny budovy soupeře
Detailní přiblížený pohled se aktivuje klávesou "F5"
Stejně jako v prvním díle, i zde najdeme katalog budov a jednotek, v němž jsou přístupné všechny potřebné informace. S menšími změnami tu najdeme vše co minule a k tomu následující novinky:
Nové budovy:
čerpadlo - těží zmíněné "bahno". Nejprve je nutné postavit čerpadlo-jednotku, která je mobilní a lze s ní jezdit. Jakmile se s ní dostaneme k bahnu, tak čerpadlo rozložíme, což stojí další suroviny.
nádrž - bahno je nutné někde skladovat a nádrže zvyšují maximální kapacitu, což se může hodit v případě krizových situací, kdy je spotřeba vysoká.
opravna - budovy šlo opravovat už v prvním díle, díky této nové opravně lze ale nově dávat dohromady i poškozené jednotky, což se hodí v případě kdy nechceme přijít o ty se získanými zkušenostmi.
laserová věž - kromě dělové a raketové věže je teď k dispozici i laserová, která je díky své přesnosti vhodná hlavně na pěšáky. Logické doplnění dříve dostupného mobilního laseru.
protiletecká věž - jelikož letadla získala na důležitosti, přibyla i obranná věž.
komunikační centrum - odtud lze ovládat elektronové dělo umístěné na oběžné dráze planety. Zadáním souřadnic vyšleme na dané místo smrtící paprsek, který ničí vše na co dosáhne. Jednotky pod jeho vlivem jsou znehybněny a ztrácí životy (nezemřou však úplně), některé budovy přestanou fungovat (vyrábět jednotky), lze jím i ničit hopsinky. Volíme mezi třemi stupni intenzity, které se liší velikostí zasažené oblasti. Dělo však spotřebovává obrovské množství elektrické energie.
raketové silo - přímo v silu můžeme vyrobit raketu, následně nastavit úhel odpalu ve stupních a dolet a stisknout červené tlačítko. Následně už můžeme jen doufat, že raketa doletí tam, kam si představujeme. Velice efektivní prostředek na dobývání nepřátelských základen, nicméně není jednoduché se trefit.
teleport - samozřejmě lze do něho poslat jednotky a přemístit je do dalšího teleportu na druhé straně mapy, cílovou stanicí může být ale i rozložený mobilní radar. Navíc tu lze jednotky prodávat, kdy dostaneme vyšší cenu za zkušené jednotky či kombajny plné hopsinek, a lze také nakupovat, kdy jednotky stojí trochu více peněz, ale v některých situacích se toto může hodit.
Nové jednotky:
čerpadlo (těžká vozidla) - viz výše, nejprve je nutné vyrobit čerpadlo-jednotku a poté ji u bahna rozložit.
transportér (lehká vozidla) - pěší jednotky jsou pomalé, což lze vyřešit transportérem, který je daleko rychlejší a také obrněný.
protiletecký vůz (výroba speciálních vozidel) - to stejné jako protiletecká věž, jen v mobilní verzi
pontonokladeč (těžká vozidla) - vozidlo, které dokáže pokládat pontony, což se hodí pokud se chceme dostat na druhou stranu bahna.
mobilní radar (speciální vozidla) - to stejné co radar, jen v mobilní verzi. Když je rozložený, tak ho lze využít jako cíl pro teleportaci jednotek.
stíhačka (letiště) - prozkoumává území a likviduje nepřátelské diverzanty. Zároveň je to nejlepší obrana proti nepřátelských letounům. Lze s ní i útočit na budovy, ovšem to není tak efektivní. Pokud se dokáže vrátit na letiště, tak je tam automaticky opravena.
bombardér (letiště) - shazuje bomby na nepřátelské cíle a je obzvlášť efektivní proti budovám. Nevýhodou je však velká nepřesnost.
Zatímco v prvním díle bylo možné postavit jen dvě letadla a ta se nedala přímo ovládat, zde se dají na každém letišti postavit čtyři a můžeme jim ručně zadávat cíle. Letadla jsou zde až příliš silná a pokud nás protivník začne bombardovat a sami nemáme letiště, tak se dostáváme do velice složité situace, kdy nestačíme ani opravovat způsobené škody. Protiletecké věže jsou velmi slabé a ani ve velkých počtech nejsou schopny základnu ochránit.
Budovy se také dají posílat do aukce a prodávat, takže se můžeme zbavit již nepotřebných staveb a získat nějaké peníze zpátky.
Taktika se stavěním raketových věží až do základny nepřítele
Terén lze využít a klíčová místa jako jsou mosty obsadit
Raketové silo - červené tlačítko už čeká
Komunikační centrum - paprsek směřuje na čerpadla, což by je mělo deaktivovat
Hratelnost zůstává v základu stejná, tzn. stále se jedná o kopii Dune 2 (1992), kdy je možné stavět jen vedle již existujících budov a využívat podkladové desky jako výplň. I tady je nutné vytvářet "nudle" z těchto desek abychom mohli umístit stavbu na vzdáleném místě. Stále se lze dostat až k základně nepřítele a postavit mu raketové věže přímo "pod nosem".
Umělá inteligence je však od posledně trochu chytřejší a základnu si nenechá jen tak zničit. Při našem útoku začne okamžitě budovy opravovat a stavět nové věže a to tempem rychlejším než jakým jsme schopni je ničit. Strategie je zde tedy trochu odlišná, ale funguje spolehlivě - je nutné nepřítele "vyhladovět", což znamená zamezit mu přístup k bahnu, případně i k hopsinkám. Boje o čerpadla se tedy stávají klíčovými momenty misí, nutno říci že pokud máme přístup k bombardérům, tak je jejich ničení poměrně snadné.
Nepříjemné je, že kombajny a sběrači hopsinek jsou stále velmi nesoběstační a jakmile vysbírají vše v určeném okolí, tak se zastaví a čekají na další příkazy, což se dá v bitevní vřavě snadno přehlédnout a zjistíme to většinou až když nám dojdou suroviny. Bojové jednotky se pořád nechávají pasivně ostřelovat pokud má nepřítel větší dostřel.
Bohužel velmi špatný je stále pathfinding, kdy jednotky mají problém najít správnou cestu k cíli a to hlavně v užších průchodech, neustále se o sebe zasekávají a přesun větší skupiny najednou je horor. Na mapě je zpočátku opět všude černá "válečná mlha", kterou musíme nejprve odkrýt, načež už do konce vidíme pohyb všech jednotek a to i mimo náš dosah. Podivné ale je, že normální jednotky vidí asi metr kolem sebe a často se stává, že při průzkumu po nás někdo střílí aniž bychom ho viděli. Jsme tedy nuceni využívat průzkumníky a později samozřejmě letadla.
Průběh mise je většinou stejný - nepřítel má na začátku již postavenou a plně rozvinutou základnu a tím pádem i drtivou převahu. Pokud dokážeme přežít úvodní tlak, postavit vše potřebné a zajistit si přístup k surovinám, tak máme v podstatě vyhráno a následuje už jen zdlouhavé dobývání nepřátelské základny, kdy pro vítězství je nutné zničit všechny budovy kromě podlahových desek, vrat a zdí, což je zbytečně zdlouhavé a po nějaké době i nudné. Zde by opravdu pomohlo, kdyby počítač dokázal vyhodnotit, že již nemůže vyhrát a prostě se vzdal.
Přední strana krabice; Zdroj: smetisteher.cz
Zadní strana krabice; Zdroj: smetisteher.cz
Pochválit se dá technická stránka hry, která běží bezproblémově a bez bugů. Najdeme tu samozřejmě i dabing a hlášky typu "stavba ukončena", "nepřítel útočí", "tady nebudu ani minutu", "oukej", "provedu", "příjem" či "v této bitvě jsi zvítězil". Namluvené je i zmíněné intro a to Jakubem Saicem.
Soundtrack je celkově dobrý, ale některé skladby jsou poměrně zvláštní, když jsou zakomponovány citace člověka, který "nechce litovat svého života až zemře", další řve "uaaaa" či "jesus christ". Čistě instrumentální doprovod by byl vhodnější.
Během hry se dá v nastavení zvolit rychlost běhu (rychle, normálně, pomalu), hlasitost (hudby, dabingu, střelby, efektů tlačítek), měřítko (zmíněné přiblížení pomocí klávesy "F5"), jas (tmavší, normální, světlejší, studené, teplé - v podstatě barevné filtry), obtížnost (lehká, normální, těžká, super těžká) a detaily ovládání jako způsob posunu výhledu či chování myši.
Video s intrem, katalogem budov a jednotek, koncem poslední mise a závěrečnou animací:
První recenze se objevila v časopisu Level 23 z prosince 1996, kde obdržela v přepočtu 57 % (4/7). Chváleno bylo "ještě lepší intro než minule", pokrok v grafickém zpracování kdy "v základním rozlišení jsou budovy a jednotky konečně větší" a vylepšená hra více hráčů, kritizovány byly směšné animace pohybu jednotek, stereotypní dabované hlášky a nepřehledně znázorněné výškové rozdíly. "Výsledkem je opět Duna 2 s o něco horší grafikou, novými budovami a jednotkami a díky tomu i pár herními změnami."
Ve Score 38 z února 1997 si hra odnesla pouze 30 % a nelichotivou nálepku "Score šit". Kromě intra autor nepochválil nic, naopak hře vyčetl, že vypadá stejně jako první díl, včetně špatně rozeznatelných jednotek, členitost terénu je znázorněna jen pomocí barevných fleků, přes které se nedá jezdit a zmínil i bug, kdy nepřátelské jednotky jezdily skrz skálu. Zkritizoval i špatnou umělou inteligenci a pathfinding. Ve verdiktu uvedl, že: "V podstatě jde akorát o nové mise."
V diskmagu Pařeniště 27 taktéž z února 1997 se objevilo několik zajímavých zákulisních informací jako že studio Phoenix Arts sídlilo v jednom pražském sklípku na Jiřího z Poděbrad. Autor pochválil soundtrack a inteligenci nepřítele, nicméně pojmenoval pár skulinek v jeho chování. Zmíněn byl opět špatný pathfinding. Závěrečná slova byla: "Není až tak jiná a originální, jak bychom mohli čekat, ale stále jde o dobrou, a také levnou, zábavu." Hodnocení "palec nahoru" se dá přeložit jako 70 %.
Čísla prodaných kusů k dohledání nejsou, ale dá se odhadovat, že druhý díl na rozdíl od toho prvního nezaznamenal příliš velký komerční úspěch, což bylo mimo jiné dáno tím, že se mezitím objevila silná konkurence zahraničních strategických her jako byl Command & Conquer (1995) či Warcraft 2 (1995).
Útok s pomocí bombardérů
Dobyto 100 % území
Zápis získaných bodů do tabulky
Závěrečná animace
Verdikt: Je znát, že mělo jít původně jen o rozšíření prvního dílu. Základ zůstává stejný, najdeme tu však více jednotek, budov, misí, vylepšenou grafiku, členitost terénu a hlavně ovládání, které sice stále není ideální, ale pokrok je znatelný. Bohužel však stále zůstává mizerný pathfinding jednotek a jejich nesoběstačnost, kdy je nutné vodit za ručičku hlavně sběrače hopsinek. Je škoda, že kampaň zůstala sérií náhodně generovaných map, mohla být daleko zajímavější kdyby autoři zařadili scénáře podobné těm v bojových misích. Balanc jednotek není ideální, když letadla jsou příliš silná.
Druhý díl je ve srovnání s jedničkou ve většině aspektů o krůček dále a pokud bych si musel vybrat, co si znovu zahraji, tak sáhnu rozhodně po něm, nicméně s hodnocením zůstanu na totožných 5/10.
