Stav: Dokončeno
Miroslav Fídler mi zatím dělal radost, protože hry od něho byly vždy víceméně povedené a zvláště plošinovky
Maglaxians (1985) a
Itemiada (1985) mi padly do noty a odnesly si do této chvíle nejvyšší hodnocení, jež jsem udělil. Se hrou
Exoter se Fídler poprvé vydal také na pole
textovek, ale nutno říct, že jeho silnou stránkou byly vždy spíše akční hry.
Od textovek očekávám zajímavý příběh či zápletku. Tady máme po stopadesátéosmé
hrad, tentokrát
pojmenovaný
Exoter a musíme z něho utéct. Tenhle námět se objevuje zatím ve většině československých textovek a začíná mi to lézt trochu krkem.
 |
| Úvodní obrazovka se skrolujícím textem |
Na jedné z úvodních obrazovek najdeme i skrolující text. Ty si vždy rád pročtu, je fascinující dozvědět se, co se tenkrát mladému autorovi honilo hlavou a měl potřebu to vložit do hry. Fídler sem tentokrát mimo jiné po vzoru Františka Fuky napsal svojí celou adresu i s telefonním číslem, uvedl výčet svých dodělaných her, nabídl své grafické a jiné programy, pozdravil všechny své kamarády, sdělil světu, že jakási "D--e--l" je kráva (že by třídní učitelka?) a také, že máme bít Karla (robot Karel?).
Kromě toho je zde i zmínka, že se jedná o "logickou textovou hru ovládanou kurzorem". Způsob
ovládání je asi největší zvláštnost, protože zde nepíšete klasicky příkazy jako třeba "vezmi lano", ale na obrazovce máte ikonky pro všechny akce (použij, prozkoumej, inventář, sever, jih, atd.) a najíždíte na ně kurzorem, který ovládáte na klávesnici. Výtečné je, že přímo ve hře je menu s
volbou ovládacích kláves a lze si tedy nastavit něco normálního i pro současné PC klávesnice - tedy směrové šipky pro ovládání kurzoru a Enter pro potvrzení.
 |
| Ovládání pomocí kurzoru a klikacích ikonek |
 |
| V menu hry lze pohodlně přenastavit ovládací klávesy |
Někomu se toto ovládání
nemusí líbit, protože je o něco pomalejší, než vypisování příkazů a obtížnost klesá, protože hra sama nabízí všechny dostupné akce a po chvíli zkoušení na řešení prostě přijít musíte. Na druhou stranu
odpadají problémy s parserem, kdy člověk nemusí půl dne hádat, jaký správný tvar příkazu má použít, aby to hra konečně uznala.
Jak můžete vidět z
mapy, hrad není příliš velký a díky již zmíněné nízké obtížnosti lze hru dohrát během chvilky. Začínáte zavřeni v kobce a brzy zjistíte, že pro opuštění hradu je třeba nalézt čtyři drahokamy, načež se otevře hlavní brána. Žádná velká zápletka se nekoná. Trochu otravné je, že u sebe současně můžete mít jen pět předmětů.