Mem'O'Ree je zpracování elektronické hry Simoncvičící paměť. Na obrazovce se vždy rozsvítí sekvence barev, kterou musíme správně zopakovat. Hrát mohou jeden či dva hráči a lze si zvolit pomalé či rychlé tempo. Cílem je získat co nejvyšší skóre.
Hráči procházejí úrovněmi, kdy na první má sekvence délku čtyři barvy a za každou správně zopakovanou barvu je jeden bod, na druhé je o barvu více, ale body získáme dva, atd. Na začátku úrovně se rozsvítí vždy jen první barva, pak první dvě a pokračuje se až do celé sekvence. Pokud se nám podaří úroveň dokončit, tak získáme také bodový bonus. Hráč, který je na řadě, pokračuje dokud neudělá chybu, načež ztratí jeden ze tří životů, ale jeho dosažená úroveň se pro danou hru ukládá.
Stejná barva se může rozsvítit vícekrát - třeba i třikrát - po sobě, což je zde znázorněno trochu nepřehledně, což je jeden z největších zdrojů chyb. Pokud je naše skóre dostatečně vysoké, tak se můžeme zapsat do tabulky nejlepších výsledků.
Vývojář: Milan Blažíček & Martin Blažíček & Marek Forray & Rasťo Škultéty & Robino Navarčík & Marek Petržalka
Vydavatel: Riki Computer Games
Vydáno 1996 pro Amiga
Žánr: Adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
Autoři, kteří se dříve věnovali vývoji ZX Spectrum titulů jako Octopussy (1992), Pick Out 2 (1992), Notorik (1992) či Tornal (1992) se přesunuli na počítače Amiga a vytvořili tuto klasickou point & click adventuru s přiznanou inspirací v hororovém Dark Seed (1992). Jedná se o první tuzemskou (slovenskou) adventuru pro počítače Amiga.
Vývoj hry trval několik let, první preview článek vyšel v časopise již v roce 1994 a byl zde vysvětlen příběh, který byl později doplněn v manuálu. Ocitáme se v domě naší tety, která za záhadných okolnostní zmizela a jakožto jediní příbuzní jsme zdědili celý její majetek včetně domu, kde se celá hra odehrává. Tetička byla ve skutečnosti zavražděna samotným Satanem, který plánuje 1. 1. 2000 vstoupit na Zemi, načež by nastal konec světa. Dům je pak bránou do pekla a máme jen několik hodin na to ďábla zastavit a zachránit tím lidstvo, čehož docílíme nalezením knihy s návodem. Té se pekelník obává nejvíce a právě kvůli tomu musela předchozí majitelka - naše tetička - zemřít.
Hra se prodávala na čtyřech disketách za 450 Sk.
Dobrý den
Tetička byla zavražděna
Začátek hry
Copak asi otvírá skrytá páka ve skříni?
Hra má na svou dobu už trochu zastaralé ovládání, kdy po levé straně musíme vybírat z příkazů VEZMI, POUŽIJ, PROZKOUMEJ a JDI. Uprostřed pak vidíme náš inventář, kdy jsou bohužel viditelné jen tři sloty a pro listování v batohu musíme používat šipky. Zvyknout si je nutné také na fakt, že pro sebrání předmětu k němu musíme nejprve dojít, to stejné platí pro detailnější prozkoumání, které je občas k dispozici. Předměty mají jiné názvy před a po sebrání (flaška vs parfém, náhrdelník vs přívěšek, apod.), některé k ničemu nejsou, resp. slouží pouze pro zmatení (hrnec, poleno). Také tu najdeme nepopulární nutnost něco zkoumat vícekrát abychom získali všechny předměty.
Grafické zpracování je povedené, přičemž lokace v pekle jsou zajímavější a atraktivnější, když tu najdeme hlavně různými způsoby propletená lidská těla. Nepotěší nenavazující směry, např. jdeme doleva a na další obrazovce přicházíme shora. Velkým problémem je pathfinding, postava se při chůzi neustále o něco zasekává a musíme ji ručně navigovat okolo překážek. Hra je poměrně krátká, herní doba je natahovaná tím, že je nutné chodit z jedné strany domu na druhý, přičemž ten je v podstatě dlouhá nudle.
Atmosféru doplňuje i solidní hudba, které je ale bohužel málo.
V té skříni nic není. A nebo?
Teta, I'll be back!
Peklo je protkáno zmučenými těly hříšníků
Slečna se snad nebude zlobit
Obtížnost je vyladěna dobře, i když tu najdeme pár problematických míst. Např. po přehození páky vypadá otevřená skříň s tajným vchodem úplně stejně jako předtím - toto mohlo být vyřešeno lépe. Popisky předmětů jsou velmi strohé a občas by neškodila v nich obsažená menší nápověda. Instrukce v knize pro zničení ďábla jsou napsány ve špatném pořadí a pokud je následujeme, tak zemřeme. Také pokud knihu otevřeme jinak než klíčem, tak shoří a nelze pokračovat.
Jelikož se nedá ukládat pozice, tak jsou tyto věci nepříjemné ještě o to víc. V manuálu je k otázce ukládání jen stručná poznámka "nebuďte amatéři". Ve skutečnosti však distributor Riki sdělil vývojářům, že prodávat hru na Amigu již není rentabilní a pak začal bez jejich souhlasu nabízet nedokončenou verzi. V té finální, nikdy nevydané, ukládání k dispozici bylo. Stejně tak se dá podle dochovaných obrázků odhadovat, že v pravém sloupci měla být svíčka znázorňující časový limit. V manuálu se o pravém sloupci píše jen neurčitě jako o "překvapení". Pokud tedy hra v některých ohledech působí trochu nevyladěně, tak je to kvůli tomu, že je to v podstatě betaverze.
Krabice
Zadní strana krabice
Již byl zmíněn první preview článek, který vyšel v časopise Riki 0 v červenci 1994. Kromě popisu příběhu a chvály grafického zpracování byla zmíněna i zajímavá informace, že hra by měla vyjít "po prázdninách". Jak již víme, vydání proběhlo až o dva roky později.
Druhé preview vyšlo v časopise Riki 15 z prosince 1995. Opět bylo chváleno grafické zpracování, negativem byly chybějící zvukové efekty, hudba a naivita příběhu. Za průměrnou byla označena délka a zmíněna byla i absence možnosti ukládání. Zajímavá je poznámka o vývoji PC verze, která měla být rozsáhlejší a graficky propracovanější, nicméně nikdy nevyšla.
První recenze se objevila v časopise Level 18 v červenci 1996 a hra obdržela 71 % (5/7). Autor sice zkritizoval špatné ovládání, pathfinding a nutnost být při manipulaci s předměty blízko, ale celkově hru pochválil jako slušnou adventuru, která se dobře hraje a má solidní hudbu, která ale po chvilce začne "lézt na nervy".
V časopise Amiga Review 29 z června 1997 si titul odnesl 65 %. Recenzent pochválil grafiku a hudbu, nelíbil se mu pathfinding, horší hratelnost a neoriginalita.
Mimochodem v časopisu Riki, který vydával sám vydavatel hry, překvapivě žádná recenze nevyšla, zřejmě kvůli okolnostem vydání titulu.
Video s kompletním průchodem hrou a na závěr ukázky špatných konců:
Mapa
POSTUP HROU
Od vchodových dveří jsem se vydal doleva a pokračoval až na konec k truhle, ve které se nacházel hliníkový klíč. Vrátil jsem se ke dveřím a vydal se doprava, až k sudům. Klíčem jsem odemkl skříň, sebral demižon a přehodil za ním se skrývající páku. V kuchyni jsem pod dřezem našel vědro s vodou a v koši prázdnou flašku. V jídelně na stole byl zase nožík. Vrátil jsem se do místnosti se skříní a stolem, otevřel její pravou část a našel teď již odemčený tajný vchod. Uvnitř dohnívala mrtvá tetička s deníkem a zkorodovaným klíčem.
Pokračoval jsem doprava a u oltáře do flašky nabral svěcenou vodu. U truhly jsem pravé dveře otevřel klíčem, v koupelně 2x prozkoumal vědro a získal lano a zelený klíč. Vrátil jsem se až do spíže před sudy a klíčem odemkl truhlu. Uvnitř se povalovala sekera, kleště a kovová tyč. Sekerou jsem rozsekal levý sud a našel tajný vchod do pekla.
Zahrajeme si i na chirurgy
Hieroglyfy
Čertíkovi se koupel nelíbila
Šel jsem doprava a nahoru a zblízka si prohlédl tělo. Slečně jsem ukradl náhrdelník/přívěsek a pokračoval doprava. U sekáčku bylo další zajímavé tělo se zámkem. Ten jsem vypáčil tyčí, hrudník rozhrnul a opět tyčí mechanismus sekáčku zablokoval, což mi umožnilo projít doleva, kde jsem si zapsal (náhodně generovanou) kombinaci hieroglyfů. Při odchodu jsem opatrně sebral tyč z mechanismu zpět, jinak mi hrozila smrt. Šel jsem doprava až k ďáblovi chrlícímu oheň, uhasil ho vodou z vědra a pak mu ještě zlepšil den svěcenou vodou z flašky. Za ním jsem našel další dvě těla, kterým jsem pomocí nožíku vydloubl celkem čtyři oči, na každém jeden hieroglyf.
Vrátil jsem se na místo, kde byl předtím chrlič a šel nahoru a doprava k bráně. Nalevo od ní byla skrytá páka, za kterou jsem zatáhl. Prohlédl jsem trojhlavý hlavolam a podle dříve zjištěné kombinace hieroglyfů doplnil chybějící oko a kliknutím na zbývající tři je správně nastavil, čímž se brána otevřela. Za ní jsem našel spícího ďábla, kterému jsem pomocí kleští zcizil ďáblův klíč.
Začíná to být trochu nechutné
Jednoduchý hlavolam
Nemůže chybět ani pentagram
Kniha se zámkem je vždy podezřelá
Cesta vedla zpět ke krbu, kde jsem odhrnul koberec a do otvoru v pentagramu vložil přívěsek. Objevil se otvor, a tak jsem přivázal lano a sestoupil do další tajné místnosti, kde jsem ze stolu sebral knihu. Pomocí ďáblova klíče jsem odemkl její zámek, otevřel a s pomocí deníku od tetičky dešifroval hieroglyfy a návod na zničení ďábla. Vypadla z ní také stránka se zaklínadlem. Šel jsem tedy do ložnice a ze zdi sundal kříž/krucifix, nabral znovu svěcenou vodu do flašky a vrátil se k ďáblovi. Použil jsem na něj nejprve svěcenou vodu, kříž a nakonec přečetl zaklínadlo. Následoval už jen zběsilý útěk z domu.
KONEC POSTUPU HROU
Návod na zničení ďábla je ve špatném pořadí
Máš to spočítané
Závěrečný úprk
Vítězství!
Verdikt: Stejně jako řada dalších tuzemských titulů, i tento by slavil větší úspěch kdyby vyšel o několik let dříve. Má sice poměrně dobré grafické zpracování, hudbu a atmosféru, ale do podprůměru ho stahuje zastaralé ovládání, neexistující pathfinding, krátkost a fakt, že dostupná je vlastně jen betaverze bez možnosti ukládání pozice.
Vývojář: CyberAlliance (Zdeněk Pletka & Kamil Kutina & Roman Průcha)
Vydavatel: JRC
Vydáno 1995 pro Amiga
Žánr: Strategická hra
Počet hráčů: 1 - 5
Stav: Dokončeno
Rebel je tahová strategie, kterou sami autoři v manuálu přirovnávají k Battle Isle (1994). Ocitáme se v depresivním světě, kde lidé přestali věřit v dobro a řídili se jediným zákonem a to zákonem síly. Nejmocnějším vládcem se stal Zorgan, pán chaosu, a zbytek světa si rozdělilo pět nejlepších vojevůdců - rytíř Ison, nelidský Gurhan, kouzelník Nithor, odvážný Admon a zákeřný Gall. Ti všichni toužili po spojenectví se Zorganem, aby získali alespoň část jeho síly. Pán chaosu ale oznámil, že se hodlá spojit pouze s tím nejlepším, a tak se rozpoutal krvavý boj o moc.
K dispozici je buď kampaň pro jednoho hráče skládající se z osmi misí, nebo lze zvolit volnou hru, kdy proti sobě může hrát až pět hráčů, případně se některé strany ujme počítač. Zvolit si lze velikost mapy i počet měst. Vše se ovládá myší.
Hru distribuovalo na třech disketách JRC za 490 Kč a prodávána byla i CD32 verze za 790 Kč. Přikládán byl krátký manuál, který byl spojený s protipirátskou ochranou. Ta se objevovala jak při spuštění hry, tak i mezi misemi a bylo vždy nutné najít určený očíslovaný čtverec a správně zadat jeho barvu.
Zorgan, pán chaosu, ve své věži
Tohle neskončí dobře
Démonický pohled
Protipirátská ochrana
Menu
V kampani si na začátku musíme zvolit svého vojevůdce, rozdíly mezi nimi jsou však minimální. Každý má k dispozici 12 jednotek, kdy prvních pět je pro každého stejných, ty zbývající se liší hlavně vzhledem a statistiky mají velmi podobné.
Jednotky můžeme trénovat pouze ve městech, která jsou již buď na mapě, nebo můžeme stavět nová za 120 zlatých. Každé má tři úrovně - vesnice, hrad a město - a za 40 zlatých je můžeme vylepšovat, což má vliv jak na dostupné jednotky, tak na příjem (3 až 5 zlatých/kolo/město - nutno ale započíst i "základní příjem" 6 zlatých, takže např. s jednou vesnicí dostaneme 9 zlatých/kolo). Výcvik lze přerušit stiskem obou tlačítek myši nad městem a vybráním volby "zrušit".
U jednotek rozlišujeme pohyblivost (kolik akčních bodů mají na kolo), útok, životy, dobu potřebnou na tréning a jejich cenu. Dělit je můžeme na normální, magické (mnich, čaroděj) a speciální (zedník, katapult). Zatímco zedník může vytvářet stavby jako jsou zdi (blokují pohyb nepřátel), pevnosti (zvyšují obranu jednotky), zlaté doly (zvyšují příjem, ale lze je stavět jen na předem daných nalezištích zlata) či nová města, katapult je dokáže naopak zničit (ale jen pokud na nich není žádná jednotka, což je poměrně zvláštní).
Mnich se pak může naučit maximálně první tři kouzla, čaroděj jich zvládne všech sedm. Oba mají omezené zásoby many, která se sice doplňuje, ale poměrně pomalu. Z kouzel tu najdeme ohnivou střelu (základní útočné), magickou střelu (silnější verze za více many), otrávený oblak (plošné kouzlo na 2x2 políčka), ohnivý déšť (silnější plošné), rychlost (zvýší pohyblivost dané jednotky), léčení a vyvolání démona, který je velmi silný, nicméně vydrží jen jedno kolo a při vyvolávání může čaroděje zabít.
Ne všechna kouzla jsou ale dostupná od začátku - záleží totiž ještě na hodnosti jednotek, které se zvyšují s každým vyhraným soubojem. Mnich tak má na začátku pouze ohnivou střelu a až po dvojitém povýšení se dostane ke všem třem kouzlům. Pro nemagické jednotky se zvyšuje útok.
Výběr postavy
Každá mise má brífink
Začátek hry
První mise je primitivní
Každá z osmi misí má určitý úkol, např. získat území, zničit pevnost, zastavit postupující vojsko či osvobodit vězněného mudrce, ve finále jde ale stejně vždy o to zničit všechny (většinu) nepřátelských jednotek a obsadit všechna města. To se děje jednoduše tak, že na ně vkročíme se svojí jednotkou a pokud není bráněno, tak ho předěláme na svoje. Ve většině případů se tam ale nachází jedna až čtyři nepřátelské jednotky, které nejprve musíme přemoci, přičemž město poskytuje bonus k obraně, čili útočníci jsou vždy v nevýhodě. Toto se stává jednou ze základních taktik - vždy je lepší krýt se ve městě či v pevnosti a odrážet útoky.
Souboje probíhají automaticky a není tu žádná speciální obrazovka - prostě se spustí jednoduché animace jednotek, porovnají se jejich statistiky a roli hraje i náhoda. Výsledkem může být zničení buď jedné či obou jednotek. Výhodu mají mnich a čaroděj, kteří mohou nejprve z dálky seslat kouzla a po vypotřebování many ještě zaútočit "na blízko". Kouzlení je ale bohužel zdlouhavé, jelikož často je k dispozici pouze první kouzlo, které způsobuje malé poškození a zároveň stojí málo many, takže lze vykouzlit několikrát.
Zedník umí postavit čtyři stavby
Probíhající souboj
Žoldák nabízí své služby
Graf síly armády
Svoje kolo ukončíme kliknutím na obrázek vojevůdce v levém horním rohu. V horní liště jsou pak vedle něho ještě ikonky s ukazatelem hodnosti vybrané jednotky, disketa pro ukládání a nahrávání pozic, informace s grafy (stavy vojsk, peněz a smluv), tlačítko pro vybrání další jednotky a vlaječka pro otevření okna s diplomacií, což je další klíčová možnost. Lze totiž uzavřít dočasné příměří, ale vždy jen s jedním protivníkem. Musíme navrhnout dobu a také částku, kterou jsme ochotni zaplatit. Druhá strana pak může přijmout či odmítnout naší nabídku. Přehled smluv vidíme v pravém horním rohu, kde jsou erby jednotlivých stran. Diplomacie se dá úspěšně zneužít v náš prospěch, ale v některých misích jsou aliance již předem dané, což je činí daleko těžší.
Dále zde vidíme počet zbývajících kroků označené jednotky, její životy, manu a stav konta daného vojevůdce. Během souboje se ukazatel many vymění za ukazatel životů druhé jednotky.
Do taktiky se promítá i typ terénu, kdy přesun po louce stojí jeden akční bod, přes les/kopce dva a přes hory dokonce čtyři. Vodu pak nelze překročit vůbec. Jednotky se vždy snaží jít nejkratší cestou k cíli, takže je občas vhodné manuálně tyto obtížné terény obcházet. Pathfinding je bohužel špatný a v některých situacích nejsou jednotky schopny projít přes úzká místa, takže je opět nutné navigovat ručně po menších krocích.
Krabice hry; Zdroj: Z. Pletka
Krabice hry, zadní strana; Zdroj: Z. Pletka
Nepřítel je naprosto dokonale obklíčen
Zahlcení nepřátelskými mágy
Prohra
Inteligence protivníků je asi největší slabina hry, jelikož se chovají náhodně a iracionálně. Nelze předvídat jejich kroky, protože občas jen nečinně přihlížejí, jindy začnou vysílat jednotky na náhodné místo. Ve většině misí mají na začátku drtivou převahu a kdyby chtěli, tak nás během pár kol zničí. Častým scénářem tedy je, že musíme na začátku přežít a poté postupně získávat převahu.
Nepřátelské tahy jsou neuvěřitelně zdlouhavé a často jsou jednotky nesmyslně posouvány jen o jedno políčko. Stejně zdlouhavé jsou závěry misí, kdy už je jasné, že vyhrajeme, ale stejně musíme naší zkázu dokončit.
Špatný je i balanc obtížnosti, kdy hlavně šestá mise byla neuvěřitelně těžká a dohrál jsem ji až po několika hodinách a desítkách pokusů a to pouze s neustálým ukládáním a nahráváním po sebemenší chybě. Důvodem zřejmě je, že mise se z části náhodně generují a já měl smůlu na velmi nevýhodné počáteční rozestavění, ostatní mise byly ve srovnání s touto výrazně jednodušší.
Pomohly mi i náhodné události, kdy občas uslyšíme zachechtání a daná strana získá náhodný bonus zlaťáků, což je obrovská výhoda, jelikož právě stav pokladnice je klíčový. Svoje služby může nabídnout žoldák, který se za 20 zlatých zapojí do bojů. Najdeme tu i český dabing s hláškami jako "výroba", "smlouva" či "vyhrál jsi" a slušnou hudbu.
Ke hře jsem vytvořil video ukazující začátek a závěr hry.
Sesílání plošného kouzla
Tohle bude těžké vymýtit
První recenze se objevila v časopisu Level 11 z prosince 1995. Rebel byl označen jako "první slušná komerční česká hra". Kritická slova zazněla ohledně protipirátské ochrany, kdy se stačí jednou splést a hra nedovolí pokračovat. Shrnutí bylo: "Dobrá česká hra, dobře naprogramovaná, dobře nakreslená, dobře vymyšlená. Co víc byste chtěli? Je jasné, že hodnocení ani nemůže být jiné než dobré" a hra si opravdu odnesla slovní hodnocení "dobrá".
V časopisu Amiga Review 13 z února 1996 hra získala 70 %. Autor pochválil "perfektní grafiku", plynulý scrolling, hudbu a zvuky. Postěžoval si taktéž na protipirátskou ochranu a nesedící barvy (fialová v manuálu, modrá ve hře) a padlo přirovnání ke hře Death Or Glory: Das Erbe Von Morgan (1994).
V časopisu Excalibur 53 z dubna 1996 dostal Rebel hodnocení 76 %. I tady byla kritizována protipirátská ochrana a padla zajímavá zmínka o tom, že hra byla původně distribuována s chybným manuálem s přeházenými čísly stran, což hráčům překonání ochrany dost zkomplikovalo. Negativně bylo přijato i grafické zpracování, které "není hodno Amigy 1200" a dabing s přemírou ozvěny. Pochválena byla hratelnost a hudba. Shrnutí bylo: "Rebel nedosahuje celkové kvality svých zahraničních předchůdců, nicméně zábava je to hlavní a tady ji najdete."
Jeden z autorů, Z. Pletka, pokračoval ve vývoji her a v roce 2001 představil online strategickou hru Dark Elf, která se hraje ve webovém prohlížeči. V roce 2010 pak vznikla podobná online strategie jménem Pán Hradu.
Technické okénko:
V emulátoru byly problémy s ukládáním pozic při instalaci hry na HDD (chyba "disketa je plná"), což by z hlediska rychlosti bylo samozřejmě lepší. Musel jsem tedy zvolit variantu pouštění hry z disket. Abych se vyhnul jejich neustálému přehazování, tak jsem v emulátoru aktivoval všechny čtyři floppy drives a namountoval do nich tři diskety se hrou. Čtvrtá byla naformátovaná disketa pro ukládání, která se musí jmenovat "Save.adf". Bohužel hra v emulátoru padá, takže je vhodné během misí neustále svůj postup ukládat. Na originální Amize tyto problémy nejsou.
Výběr z kouzel
Trénování jednotek
Po pravé straně je samotný Zorgan
Osmá mise je poslední
Vítězství!
Verdikt: Zajímavá tahová strategie, jejíž největší slabinou je inteligence počítačových protivníků. Kvůli částečně náhodnému generování map se s trochou smůly může v kampani objevit i extrémně těžká mise, kterou téměř nejde dohrát, což je přesně to, co se mi stalo. Hra v emulátoru navíc padá, což v součtu zavinilo, že jsem Rebela na několik týdnů odložil a jen s nechutí se k němu vracel, nicméně na původním hardwaru je vše v pořádku, takže toto negativum nepromítám do závěrečného hodnocení.
