úterý 19. května 2020

Hra 430: Franto, Franto (1990)


Franto, Franto
Vývojář: Charlie & Olgerson & Žužu
Vydavatel: United Company Phoenix
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Koncem 20. století se v New Yorku koná světové sympozium Sinclairistů, jež pořádají přední softwarové firmy a pozváno bylo i jedno sdružení z Československa, nám známý Golden Triangle. Z názvu tedy můžeme usoudit, že se vžijeme do kůže Františka Fuky, který se i přes nějaké ty potíže dostává do New Yorku. Nicméně při cestě taxíkem do hotelu nám dochází peníze a jsme ponecháni svému osudu na neznámé křižovatce uprostřed města. Cílem našeho snažení bude dostat se živí a zdraví na zmíněnou událost.

Menu
Příběh #1
Příběh #2
Příběh #3
Příběh #4

Ovládání je řešeno pomocí příkazů, které se vyvolávají jedinou klávesou. Jejich seznam si můžeme prohlédnout z hlavního menu. Kromě příkazů pro pohyb tu máme ještě SEBER, PROHLÉDNI, OTEVŘI, PŘIPEVNI, ROZDĚLEJ, PODEJ, INVENTURA, POLOŽ, POUŽIJ, ZAVŘI, ODDĚLEJ, HOĎ, POMOC a OPAKUJ. Podle autorů prý "jednoduchost sama", ale je to samozřejmě přesně naopak a zeštíhlení slovníku by hře určitě prospělo. Přiřazení písmen bohužel není moc logické a je tedy nutné mít tento seznam během hraní někde po ruce. Příkaz POMOC mi pak nepomohl snad ani jednou.

Po zvolení příslušné položky pro novou hru v menu se začne hra opět nahrávat, je tedy rozdělena na dvě části, protože se nevešla celá do paměti. V menu pak hraje hudba, která je velmi povědomá a řekl bych, že je převzatá z jiné hry, kterou jsme tu již měli. Výzva pro čtenáře - dokážete si vzpomenout, o jakou hru se jedná?

Prý "jednoduchost sama"
Obrázek (pravděpodobně půjčený z jiné hry) při nahrávání druhé části
Začátek hry

Celá hra se pak odehrává ve městě, které je vykresleno jako špinavé a nehostinné místo. Všude se válí bezdomovci, domy jsou počmárané nápisy, na rohu postávají šlapky a pasáci. Najdeme tu agresivní chuligány, černochy, policisty, kteří nejdou pro kulku daleko. Jsou tu ovšem i reklamy na hry od Fuxoftu či Cybexlabu a objeví se i Sylvester Stallone alias Sly či vekslák prodávající ilegální zboží.

Zvláštní je, že téměř polovinu hry lze přeskočit, protože není potřebná pro dohrání. Přijde mi, že toto autoři trochu nedomysleli. Hráč samozřejmě ale neví, které části lze přeskočit, takže tak i tak projde hru celou.

Kontextová nabídka
Hladové kapitalistické krysy
Pro další postup je třeba pomazat se ho*nama

Co trochu zamrzí jsou gramatické chyby, kterých je tu opravdu hodně. Stejně tak tu najdeme bugy, kdy lze třeba sebrat předmět, který by měl jít sebrat až po likvidaci dané osoby, případně můžeme třeba nasednout do taxíku aniž bychom měli peníze.

Pokud se nám podaří se zabít, tak se hra zeptá, zda chceme pokračovat ve hře. Poté ovšem očekává zadání kódu, jenž jsem nikde nenašel. Těžko říci, jak bylo toto zamýšleno, možná je to jen nedodělaná funkce.

Reklama na Indiana Jonese 3
Když je nouze...
Reklama na Cybexlab
Mapa

POSTUP HROU
(První část je nepovinná a může se přeskočit, protože není potřeba k dokončení hry)
Sebral jsem hever (0; 3; 1; 3), minci (1; D) a hák (1, 1) a posledně jmenovaným jsem otevřel poklop od kanálu (4; 1). Sestoupil jsem dolů a sebral výkaly (1; U) a balíček (1; I). Balíček jsem prozkoumal a našel pistoli - parabellu (3; I). Výkaly jsem si rozmazal po těle (4, U) a prošel na sever, kde jsem poklop otevřel pomocí heveru (4; 3).

Buď on, nebo já
Hra "Street Hasl" mi nepomohla
Svaly z českých buchet

Sebral jsem mrtvého žebráka (1; P) a oblékl si jeho šaty (3; P; 4; A). Na zastávce tramvaje jsem si koupil lístek (4; D) a nastoupil (5). Lístek jsem si štípl (4; G; 4; J) a vystoupil (6). Dotěrného policistu jsem zastřelil (4; O), prohledal a sebral elektrický obušek (3; K; 1; L), s jehož pomocí jsem se dostal přes chuligány na jihu.

Srpo-kosa, zbraň pravého soudruha
Imperialistická svině Rambo ztratil hlavu
Karatista se zabíjí jedině kokosem

(Začátek povinné části)
Vešel jsem do starého domu (5), pod schody otevřel dveře (7) a vešel dovnitř (5). Sebral jsem trhavinu (1; B) a klíč (1; N), jímž jsem otevřel zabouchnuté dveře (4; N) a dostal se ven (6). Vydal jsem se severně k popelnici, do které jsem vlezl a usnul (5). Probudil jsem se na skládce, kde jsem vzal železnou tyč (1; 2) a opodál i srp (1; 4). Připevnil jsem srp k tyči (9; 4) a získal tak srpo-kosu. Pomocí ní jsem zabil nedaleko stojícího Ramba (4; 5) a sebral mu jeho peníze (1; 7). Došel jsem na parkoviště k taxíku, rozmontoval svoji zbraň (Q; 5) a nastoupil (5).

Na další křižovatce jsem vešel do obchodu se zeleninou (5), čímž jsem odlákal zelináře. Z obchodu jsem odešel (6) a vzal bednu (1; 0). Tu jsem vypáčil pomocí železné tyče (4; 2) a získal kokosový ořech. U vysoké zdi jsem položil bednu na zem (2; 0) a přelezl ji (Y; N). Po karatistovi jsem hodil ořech (W; Q), prozkoumal ho (3; W) a sebral granát a řetěz (1; R; 1; E).

Hra je občas docela drsná
Obchodování s vekslákem
Není čas ztrácet čas

Opodál na mě zaútočili psi, tak jsem odjistil granát (4; R) a hodil jim ho do tlam (W; R). Vekslákovi jsem dal trhavinu (E; B) a sebral kartu FBI (1; Y). Poté jsem vekslákovi zahrozil řetězem (4; E) a bylo mi umožněno vzít si i samopal (1; T). Prošel jsem přes policejní hlídku až ke dvěma gorilám, které jsem postřílel samopalem (4; T) a došel na konec své cesty.
KONEC POSTUPU HROU


Téměř u cíle
Jdu si za svým doslova přes mrtvoly
Vítězství !

Verdikt: Dobrá textovka s trochu krkolomným ovládáním. Téměř polovina hry se dá přeskočit.
Hodnocení: 3/10

pondělí 11. května 2020

Hra 429: Fotbalový Trenér 2 (1990)


Fotbalový Trenér 2
Vývojář: Badura
Vydavatel: Badura
Vydáno 1990 pro Atari 8-bit
Žánr: Sportovní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Pokračování hry Fotbalový Trenér (1988). Největší změnou je, že tentokráte se podíváme do italské ligy, přičemž začínáme v ročníku 1981-1982. Ujmeme se slavného klubu AC Milán, startujeme přitom ale ve 4. lize, což je trochu zvláštní, takže si třeba představujme, že klub dostal trest za korupci, byl poslán do nižší soutěže a na nás je dostat ho zpět na vrchol.

Tentokrát italská liga
Instrukce
První kolo

Oproti předchozímu dílu tu najdeme minimum změn. Vlastně jich je tak málo, že se domnívám, že autor pouze přepsal jména klubů a hráčů, možná trochu upravil jejich statistiky a balanc hry a to je tak všechno.

Když už zmiňuji jména hráčů, tak tu najdeme pár opravdových legend jako je Roberto Baggio, Paolo Maldini, Michael Laudrup, Marco van Basten, Carlo Ancelotti, Frank Rijkaard či Roberto Mancini. To je přeci jen příjemná změna oproti neznámým hráčům ze skotské ligy z předchozího dílu.

Průběh zápasu
Hodnocení uplynulého čtvrtletí
Vyhrál jsem 4. italskou ligu

Ve hře tedy opět budeme určovat sestavu, nakupovat a prodávat hráče (opět jich je k dispozici tak málo, že za celou hru uskutečníme tak dva přestupy), starat se o finance a snažit se vyhrát ligu. Každý hráč má tři statistiky - techniku, kondici a morálku, přičemž může být i zraněný či nemocný. Před každým zápasem se náhodně vygeneruje i síla soupeře a ve finále je jedno, jestli hrajeme s týmem ze 4. či první ligy, protože zápasy jsou vždy podobně náročné.

Zápolit můžeme o ligový pohár a pokud ho získáme, tak se kvalifikujeme i do soutěže PVP (Pohár vítězů pohárů) a pokud vyhrajeme ligu, tak se můžeme poprat i o pohár PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí).

Postup
Vyhrál jsem i pohár
Mistr !

Verdikt: Změny oproti předchozímu dílu jsou opravdu minimální, takže i hodnocení zůstává stejné. 
Hodnocení: 3/10

sobota 9. května 2020

Hra 428: Formule 1 (1990)


Formule 1
Vývojář: Pavel Höfner
Vydavatel: CCCP Ltd.
Vydáno 1990 pro Atari 8-bit
Žánr: Hazardní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Velmi jednoduchá hříčka, ve které nenajdeme ani pořádnou úvodní obrazovku. Jsme sázkový maniak, který se rozhodl začít sázet na závody Formule 1. Hra se odehrává na kola, respektive měsíce, kdy máme přesně 1 rok na to vydělat co nejvíce. 

Seznam jezdců
Začátek závodu, ze kterého uvidíme ... 
... pouze výsledek

Na začátku máme $5000, což je také maximum, co můžeme vsadit na jeden závod. Na začátku každého kola si vždy vybere jednoho z jedenácti jezdců, mezi nimiž nechybí tehdejší hvězdy typu Alain Prost, Niki Lauda či Ayrton Senna. Poté zvolíme výši sázky, načež přichází velké zklamání, protože se zobrazí pouze nápis "závod právě začal", dlouhé čekání a zírání na prázdnou obrazovku a pak se konečně dozvíme výsledek závodu. 

Ten je bohužel, jak jsem zjistil, naprosto náhodný, takže je úplně jedno na koho vsadíme. Náhodně se také počítá výše výhry. Hra je vlastně takový generátor náhodných čísel a hráč se musí do jednoho trefit. Nebýt neuvěřitelně dlouhých prostojů při čekání na výsledek závodu, dala by se hra dohrát za minutu. 

Solidní výhra
Jdu brečet do kouta
Děkuji za potvrzení

Verdikt: Spíš než seriozní hra je toto pokus začínajícího programátora. 
Hodnocení: 1/10

středa 6. května 2020

Hra 427: Flappy (1990)


Flappy
Vývojář: Karel Vlček & Lukáš Vlček
Vydavatel: KVL
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Flappy se na blogu neobjevuje poprvé - nejprve jsme tu měli jakožto jubilejní stou hru Flappyho na PMD 85 (1987) a posléze i barevnou verzi na osmibitová Atari (1988). V obou případech se jednalo o povedené 200 úrovňové kolosy trápící naše mozkové buňky na maximum. Byla jen otázka času, než někdo udělá port i na ZX Spectrum. 

Menu
Ovládání
Autoři z Rožnova

Příběh je tentokrát popsán tak, že jsme (černé) kuřátko Flappy, jehož úkolem je dopravit svého ještě nevylíhnutého brášku ke kvočně, která ho vysedí. Bráška je zobrazen jako bílé vejce, jež musíme vždy dotlačit až na políčko s trojúhelníčkem. Mechanismy hry jsou úplně stejné jako v ostatních verzích, takže tu máme opět zničitelné kameny, kterým se tu ale říká šedé vejce, nepřátele ve formě agresivních žab a píďalek, kterým se tu říká "záprdky" a jedovaté houbičky, které můžeme sebrat a omráčit jimi protivníky. 

Hra se ovládá poněkud krkolomně klávesami "I", "P", "W", "Z" a mezerník, přičemž bohužel nelze zvolit vlastní klávesy. Příjemná je možnost zobrazit si pravidla hry z hlavního menu, kdy se na čtyřech obrazovkách dozvíme základní mechanismy hry. 

První úroveň
Získal jsem první heslo
Jubilejní 10. úroveň

Původně jsem měl v plánu, stejně jako v případě Atari verze, hru jen prolétnout, protože dohrání 200 úrovní mi ve verzi pro PMD zabralo 30-40 hodin. Brzy jsem ale zjistil, že tato verze pro Spectrum má sice stejné mechanismy, ale jinak tu najdeme opravdu hodně rozdílů, čili už nejde ani tak o port, jako spíše o samostatné dílo. 

Nejpodstatnější je, že tu najdeme "pouze" 80 úrovní, přičemž ty jsou úplně jiné. Není tu také žádný časový limit a obtížnost je nižší. Upřímně řečeno snížení obtížnosti kvituji, jelikož ve verzi pro PMD jsem musel často koukat na videonávod, protože to bylo prostě příliš. Zde jsou úvodní úrovně spíše na rozjezd a něco těžšího přijde až po nějaké době. Stejně tak nepřátelé jsou hloupější a objevují se v menším počtu. Navíc se dají úplně zničit a to tak, že po nich hodíme v rychlém sledu 3 houbičky. Hra tedy pěkně odsýpá a dokončit se dá do 4 hodin, což je podstatný rozdíl. 

Podobná konstrukce je ve Flappym klasika
Stavění takovýchto mostíků je denní chleba
Tohle bude zase honička

Samozřejmě tu nechybí ani systém hesel, kdy po odehrání 5ti úrovní nám hra vždy ukáže heslo, které pak můžeme z menu kdykoliv zadat a dostat se do jedné z nich. Trochu zklamáním je audiovizuální zpracování, kdy grafika není barevná. Tady šlo rozhodně udělat více. 

Největší problém opět tkví v nepříliš responsivním ovládání, kdy jsem velmi často s postavou udělal něco, co jsem nechtěl, jelikož jsem klávesu držel o pikosekundu déle / kratší dobu. Také inteligence nepřátel (žáby) je opravdu tristní a projít úzkým průchodem je pro ně občas nepřekonatelný problém. 

Zde je nutno jednat rychle
Konečně jsem dotlačil brášku až ke kvočně
Vítězství !

Verdikt: Tak trochu jiný Flappy - lehčí a s méně úrovněmi. Stále je to ovšem propracovaná hra a slušná zábava. 
Hodnocení: 5/10

pondělí 4. května 2020

Hra 426: Expedice (1990)


Expedice: První Expedice na Divnou Planetu
Vývojář: Tomáš Vilím (Universum)
Vydavatel: Proxima
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Námět této hry je velice zajímavý - vžijeme se do role mimozemšťana, žijícího na planetě Berenika, jenž pracuje jako operátor ve Vesmírném výzkumném ústavu. Naše civilizace je již tak vyspělá, že vysíláme expedice ke vzdáleným planetám s cílem je prozkoumat a jedna taková je i Země. K ní se přiblížil náš létající talíř se dvěma výzkumníky a začaly nám chodit reporty. 

Země se však nachází velmi daleko a dochází k rušení a zeslabení signálu, následkem čehož nám zprávy přichází poškozené. Každá zpráva je pak vlastně obrázek skládající se ze 30ti bloků (čtverců), které musíme správně natočit a vložit na odpovídající místo. 

Reklama na Proximu
Úvodní obrazovka
Menu a nastavení ovládání

Menu hry vypadá opravdu podivně a nejdříve jsem se domníval, že mám poškozený soubor se hrou, nicméně brzy jsem pochopil, že hra je takto stylizovaná - má to asi navodit pocit, že sedíme za monitorem ve výzkumném ústavu a obraz nám trochu vypadává a problikává. Jediná možnost je navolit si vlastní ovládací klávesy, kdy nám stačí čtyři pro směr a jedna pro potvrzení volby. Poté už klávesou "S" spustíme první úroveň. 

Jak už je poznat z úvodního obrázku, ve hře najdeme 68 obrázků od známého českého ilustrátora Vladimíra Jiránka. Na začátku se nám obrázek ukáže složený a poté se zamíchá. Na nás je kurzorem volit jednotlivé dílky a poté je buď šipkami v pravé části správně natáčet, či je kliknutím na jedno prázdné místo přemístit. Tady je nutné zdůraznit, že se nejedná o tzv. "posouvačku" jakou je třeba Patnáctka (1989). Můžeme vzít libovolný dílek a přemístit ho do prázdného políčka, což hru znatelně zjednodušuje, nicméně i tak nejde o úplně triviální záležitost, protože občas je na dílku jen čára či pár teček, a jedna úroveň zabere v průměru půl hodiny. To znamená, že celá hra zabere asi 34 hodin, což už je opravdu hodně. 

Na začátku se ukáže vzor
Začátek hry
První úroveň už mám skoro hotovou

V horní části obrazovky vidíme nejen časomíru, ale i běžící text, což je vlastně vždy krátký vtipný komentář našich dvou výzkumníků k aktuálnímu obrázku. Příběh jako takový vypráví o "nadvládě samic", neboli jak ženy kontrolují muže. Všechny úrovně i s texty si můžete prohlédnout zde

Po složení obrázku je třeba chvíli počkat a v běžícím textu se objeví vstupní kód pro další úroveň. Tímto způsobem tedy získáváme záchytné body a k daným úrovním se můžeme kdykoliv vrátit. Navíc pokud napíšeme tento kód pozpátku, zobrazí se verze obrázku k vytištění. 

Zadávání vstupního kódu
Složit text je vždy to nejsnazší, teď ten zbytek
Jsem krůček od dokončení úrovně

Po dokončení posledního obrázku se zobrazí gratulace a následně se spustí jednoduchá animace, která nabádá k zahození Spectra a zakoupení PC/IBM, jenže v tomto případě se jedná o "Personal Closet", neboli osobní záchod. Jednotlivé části tohoto "PC" jsou pak ukázány na obrázku záchodu. Pěkná tečka za hrou. 

Vítězství !
Vtipná animace na závěr
Overflow

Verdikt: Hra je dobře udělaná, nicméně nemůžu říct, že by mě nějak závratně bavila. Skládačky nejsou úplně můj šálek čaje. 
Hodnocení: 3/10