Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu new entry v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu new entry v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky

neděle 14. prosince 2025

Hra 1138: Walkerz (1995)


Walkerz
Vývojář: New Entry (Michal Bačík & Vladimír Kalný & Ondřej Matějka)
Vydavatel: Electric Boys
Vydáno 1995 pro Commodore 64
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Další hra od skupiny New Entry, jež se vzdáleně podobá legendárním Lemmings (1991) v tom smyslu, že se budeme starat o skupinu panáčků či "chodců" (walkers), kteří bezmyšlenkovitě chvátají vstříc různým propastem, do nichž mohou spadnout a zabít se, čemuž se budeme snažit zabránit přesouváním naší jediné plošinky, pomocí níž tvoříme "mosty". Výchozím bodem i cílem chodců pak můžou být buď domečky a nebo okraje obrazovky. 

Logo distributora

Začátek hry

V některých situacích nelze zachránit všechny panáčky

Obtížnost se zvyšuje i tím, že se snižuje viditelnost

Naši svěřenci zároveň chodí různě rychle a zatímco někteří se loudají, tak další jsou zase běžci. Za zachráněného panáčka pak získáme od dvou do šesti bodů do skóre, které spolu s číslem úrovně a počtem zbývajících životů vidíme v dolní části obrazovky. Počet životů určuje kolik panáčků nám může zemřít, přičemž toto se neobnovuje mezi úrovněmi a zároveň můžou nastat situace, kdy jich ztratíme v jeden okamžik hned několik. Jakmile se dostaneme na nulu, tak nastává konec hry a musíme začít od začátku, takže obtížnost je velmi vysoko. Naštěstí alespoň za každých 200 získaných bodů obdržíme bonusový život. 

Kvůli grafickému zpracování je situace občas nepřehledná

Pokud ze strany přiběhne rychlý panáček, tak se téměř nedá reagovat

Počet děr se neustále zvyšuje

Začíná to být opravdu nehratelné

Dohromady tu najdeme 30 úrovní, kdy se obtížnost postupně zvyšuje tím, že roste počet děr, chodců je více a jsou rychlejší, občas je nevidíme, protože jsou za překážkami. Panáčci také začnou nevcházet do cílového domečku, ale místo toho se obrací a vrací se zpět, což je matoucí. Občas nepřehledné grafické zpracování situaci také nepomáhá. 

Mechanismy jsou tedy primitivní, ale od hráče se vyžaduje excelentní načasování přesunu plošinky. Ani to ale občas nestačí, jelikož hra není vyladěná a v některých momentech je nemožné zachránit oba chodce, jelikož skáčou do propasti v naprosto stejný čas. Výjimečné nejsou ani situace, kdy se panáček objeví na obrazovce a sprintem se během vteřiny zabije, na což se nedá reagovat. Pokročilejší úrovně jsou pak nesmyslně těžké a přesouvání naší plošinky mezi velkým počtem propastí (až deset) je nepřesné. 

Svůj bodový zisk si pak lze zapsat do tabulky nejlepších výsledků. Pochválit se dá podařená hudba.

Naprostá šílenost

Poslední úroveň je naštěstí poměrně hratelná

Vítězství!

Pro zápis do tabulky nejlepších nesmíme hru dokončit

Verdikt: Mechanismy velmi jednoduchá hra s příliš vysokou obtížností. 
Hodnocení: 3/10

pondělí 21. července 2025

Hra 1095: Las Vegas (1995)


Las Vegas
Vývojář: New Entry (Michal Bačík & Vladimír Kalný) & Jan Sochor & Blues Muz
Vydavatel: New Entry
Vydáno 1995 pro Commodore 64
Žánr: Karetní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Další hra od Michala Bačíka, resp. skupiny New Entry, kdy vynikající hudbu dodala zahraniční skupina Blues Muz. V tomto případě se jedná o klasickou hru Solitaire ve třech možných variantách - v "Las Vegas" začínáme s mínus $52 a budeme se snažit dostat se do plusu, přičemž za každou kartu umístěnou do horních balíčků dostaneme $5 a zároveň se lízací balíček nedá otočit. V klasické variantě "Solitaire" hrajeme na čas, přičemž by mělo jít lízací balíček otočit jen 3x, nicméně tomu tak není. Poslední varianta je "Fun" čili nehrajeme na čas, lízací balíček lze otočit libovolněkrát, ale nezapisují se výsledky do tabulek nejlepších výkonů. 

Výběr přední strany karet

Instrukce ke variantě Las Vegas

Začátek hry

Volná hra

V menu si v nastavení lze vybrat kromě zmíněné varianty hry také počet lízaných karet (jednu nebo tři) či vzhled přední a zadní strany karty a to z šesti variant. Joystickem pak ovládáme kurzor a karty vybíráme pomocí FIRE. Nepříjemné ale je, že pro přesun karty musíme FIRE podržet, kartu přetáhnout a trefit se poměrně přesně, což ne vždy úplně vyjde a poměrně to zdržuje. 

Barevné kombinace mohou být občas dost divoké a hodnoty karet nejsou příliš vidět a to obzvláště v dolních hromádkách, kde se karty překrývají. 

Hra klasického Solitaire

Vítězství!

Šesté místo mi stačí

Verdikt: Solitér ve třech variantách. Ovládání není ideální, protože se karty musí přetahovat a přesně pouštět za pomocí joysticku a hodnoty karet jsou občas špatně vidět. 
Hodnocení: 3/10

sobota 3. května 2025

Hra 1069: Denniffia (1995)


Denniffia
Vývojář: New Entry (Michal Bačík) & Electric Brains (Nikaj Eijk) & Blues Muz
Vydavatel: New Entry & Electric Brains, od 1996 64'er
Vydáno 1995 pro Commodore 64
Žánr: Shoot 'em up
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Stejně jako u her Squares (1994) a Cannon Craze (1995) spolupracoval M. Bačík s autory z Holandska, kteří mu dodali grafiku a hudbu. Jakožto klasický zástupce "shoot 'em up" her pak Denniffia vyšla v roce 1996 v německém časopisu 64'er. Nalézt se dá také demo pod názvem Incinerator, které obsahuje celou první úroveň. 

Hvězdný systém Denniffia byl napaden a obsazen mimozemskou formou života, která teď vysává všechny lokální zdroje, což ohrožuje tři místní civilizace. Proti agresorům byl zahájen odboj, nicméně se dosáhlo jen malých úspěchů, jelikož nepřátelská výzbroj je daleko pokročilejší. Proto byl vyvinut prototyp nového vesmírného letounu "Poslední naděje", jenž je daleko rychlejší a silnější než cokoliv předtím. Naším cílem bude ujmout se ho a porazit nepřátelskou flotilu. 

Loga autorů

Menu

Začátek hry

Aktivovaný štít

Svůj letoun ovládáme pomocí joysticku a klasicky se snažíme vyhnout či sestřelit nepřátele, kteří vydrží více zásahů. Naopak my při jediném kontaktu ztrácíme jeden z pěti životů a vracíme se na poslední checkpoint v úrovni. 

Kromě standardní střely můžeme využít i jeden z bonusů, jejichž ikonky vidíme ve spodní části obrazovky:
  • "I" - několik vteřin jsme nesmrtelní, tzn. že můžeme i narážet do nepřátel, což je zničí. 
  • "P" - rakety, jež aktivujeme mezerníkem. Proletí vším, co jim stojí v cestě a na jednu ránu zničí většinu nepřátel. 
  • "S" - štít, který nás po nějakou dobu ochrání před poškozením, narážením do nepřátel je však nezničíme. 
  • "V" - zvýší rychlost a hbitost letounu.
  • "?" - náhodný bonus
Zatímco raket máme od začátku 15, ostatní bonusy se aktivují tím, že je v úrovních sebereme, čímž danou výhodu získáme po omezený čas, resp. zvýšenou rychlost získáme po zbytek úrovně. Do další se však nepřenáší. 

První boss

Ve všech sudých úrovních letíme doleva

Druhý svět a sbírání náhodného bonusu s otazníkem

Najdeme tu celkem šest úrovní a tři různé světy, což odpovídá třem civilizacím zmíněným v příběhu. V lichých úrovních letíme klasicky doprava, v sudých naopak zprava doleva, což je trochu nezvyk. Na konci každé čeká ten stejný boss, který si nepřichystal žádné speciální útoky a navíc pokud ho nesestřelíme dostatečně rychle, tak jednoduše odletí. 

Ostatní nepřátelé jsou na tom co se týče zajímavosti lépe. Narazíme na různé typy, kdy někteří letí rovně, další kličkují či reagují na náš pohyb. Někteří střílí, jiní nikoliv. Jejich projektily nelétají příliš rychle a často nejdou přímo do našeho letounu, ale "visí" ve vzduchu a tvoří překážku, což je velmi nepříjemné, protože často nejsou proti pozadí moc dobře vidět a můžeme na ně sami najet. Lze je tedy brát jako jakési nastražené miny. Nepřátelé na rozdíl od nás také umí střílet dozadu, takže většinou nelze vše jen jednoduše proletět. 

Obtížnost je velmi kolísavá, zatímco některé části jsou těžké, další jsou naopak až příliš jednoduché. Během hry získáváme body do skóre, to je ovšem nepodstatné, protože náš výsledek se nikam nezapisuje. Technicky je hra provedena velmi dobře, vše je plynulé a hudba vynikající. 

Třetí svět

Závěrečný boss je stejný jako všichni předchozí

Vítězství!

Verdikt: Hře se dá vytknout trochu nevyvážená obtížnost, nezajímaví bossové a trochu i nepřehlednost, kdy nepřátelské projektily nejsou na barevném pozadí moc vidět. 
Hodnocení: 4/10

úterý 1. dubna 2025

Hra 1058: Celtix (1995)


Celtix
Vývojář: 59 Productions (Michal Bačík & Ondřej Matějka)
Vydavatel: New Entry
Vydáno 1995 pro Commodore 64
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Další z mnoha her Michala Bačíka, do které jako tradičně dodal povedenou hudbu Ondřej Matějka. Tentokrát se jedná o jednoduchou arkádu, v níž za pomoci joysticku pohybujeme po horizontální ose s dělem a střílením do "celtics", což jsou jakési balonky či mráčky, se je snažíme udržet nahoře. Jakmile se totiž jeden z nich dotkne země, tak končíme. Cílem je přežít co nejdéle, kdy uběhlý čas vidíme v pravém dolním rohu. 

Najdeme tu několik druhů celtics, které se liší vzhledem a hlavně váhou - small (10), medium (20), big (40) a "shade", kdy u posledního váhu neznáme. Rozdíl je ve vzdálenosti, kterou celtic urazí, jakmile do něj střelíme. Nejtěžší se tedy odráží nejobtížněji. Vtip je v tom, že váha jednotlivých celtics se průběžně mění. K dispozici máme kromě normální střely také "megashot" (FIRE + nahoru), jenž celtics posune více - těch máme od začátku pět, ale občas můžeme na obrazovce sebrat další.

Svůj výkon můžeme zapsat do tabulky nejlepších, abychom se ale dostali na první místo, tak musíme překonat výkon 7 minut, což je v podstatě nemožné a dá se toho dosáhnout pouze použitím cracknuté verze hry, v níž si lze zvolit neomezený počet "megashots". 

Začátek hry

Celtics se začínají přibližovat; nalevo leží "megashot"

Zápis do tabulky nejlepších

Pro první místo je nutné trochu podvádět

Verdikt: Jednoduchá arkádová hříčka, jež zabaví jen na pár minut. 
Hodnocení: 3/10

sobota 29. března 2025

Hra 1057: Cannon Craze (1995)


Cannon Craze
Vývojář: New Entry (Michal Bačík & Ondřej Matějka) & Electric Brains (Nikaj Eijk)
Vydavatel: New Entry & Electric Brains, od 1997 64'er
Vydáno 1995 pro Commodore 64
Žánr: Shoot 'em up
Počet hráčů: 1 - 2
Stav: Dokončeno

Stejně jako v případě Squares (1994) spolupracovala skupina New Entry s holandským Electric Brains, resp. s jedním vývojářem, který dodal grafiku. Hra vznikla v roce 1995 a v roce 1997 vyšla v německém časopise 64'er. 

Mimozemšťani napadli naší planetu a na nás bude převzít dva kanóny a ubránit se nájezdům. Hra patří do žánru shoot 'em up, přičemž se vše odehrává na jediné obrazovce. Můžeme hrát buď sami nebo v režimu dvou hráčů. 

Autoři

Začátek hry

Mimozemšťani nás nenávidí

Jeden z tužších nepřátel

V případě hry jednoho hráče ovládáme oba kanóny zároveň, přičemž ty se pohybují pouze po okrajích, tzn. horizontálně a vertikálně. To znamená že pohyb nahoru/dolů ovládá jeden kanon a doleva/doprava druhý. Lze použít primárně joystick či alternativně klávesnici, kdy pro první kanon využijeme nezvyklé klávesy "Esc" a "Tab" pro pohyb a mezerník pro střelu, pro druhý "<", "?" a "n" pro střelu. 

Celkem nás čeká 14 úrovní, v nichž musíme odrazit hned několik typů nepřátel. Ti mohou mít různé styly pohybu, rychlost či typy útoku - někteří střílí, další fungují stylem "kamikaze", tzn. snaží se do nás nabourat za pomocí sebedestrukce. Většina z nich ale vydrží hned několik zásahů, což je poměrně nepříjemné. Někteří se uvedou i nějakou hláškou typu "zabiju tě" či "tohle je tvoje poslední chvilka". 

Každý kanon má vlastní počet životů (zpočátku 5) a počítadlo skóre a to i když hrajeme v režimu jednoho hráče. Body získáváme samozřejmě za sestřelování nepřátel, ale i za trefení jednoho z bonusů. Kromě 25 bodů můžeme získat i extra život (ten získáme i za každých 1000 bodů skóre), "double fire" (zvýšená kadence střelby), "megabomb" (zničí všechny nepřátelé na obrazovce) či dočasné zmrazení nepřátel (to ale až v posledních třech úrovních). 

Tohle je naše poslední minuta!

Počet nepřátel se začíná vymykat kontrole

Tohle začíná být opravdu hodně těžké

"Žabáci"

Hra je bohužel velice obtížná a to hlavně v režimu jednoho hráče, kdy je problém ovládat oba kanony zároveň a dávat pozor jak na střely, tak "kamikaze" nepřátele, jejichž počet postupně roste a úrovně jsou od té 11. příliš dlouhé. Střely létají až moc rychle a mimozemšťani nalétávají do bezprostřední blízkosti a pak pálí, čemuž se jednoduše nedá vyhnout. Moc nepomáhá ani zaměřovač na pozadí, který jen mate. Hru jsem dohrál jen pomocí quicksavu v emulátoru každých několik vteřin. V režimu dvou hráčů se zřejmě obtížnost sníží, ale přesto zůstane příliš vysoko. 

Povedená hudba patří k nejlepším částem hry. Na druhé straně tu však máme technické problémy, kdy hra občas padá kvůli "CPU jam" a to hlavně v závěrečných úrovních s mnoha nepřáteli. Bohužel jsem také hrál verzi hry, která spadne při pokusu o zapsání skóre do tabulky nejlepších výsledků, takže jsem se po dokončení poslední úrovně nedostal na závěrečnou obrazovku. Naštěstí existuje další cracknutá verze hry, v níž se dá dostat rovnou na konec, takže jsem obrázek udělal z ní. 

Poslední nepřítel není ničím výjimečný

Zápis do tabulky nejlepších

Vítězství!

Verdikt: Další hra, kterou degraduje přestřelená obtížnost. Problémem jsou také pády, nicméně těžko říci zda není problém jen v emulované verzi. 
Hodnocení: 3/10

čtvrtek 7. listopadu 2024

Hra 1012: Squares (1994)


Squares
Vývojář: New Entry (Michal Bačík) & Electric Brains (Nikaj Eijk & Martijn Schutten)
Vydavatel: New Entry & Electric Brains, od 1997 64'er
Vydáno 1994 pro Commodore 64
Žánr: Desková hra
Počet hráčů: 2 - 4
Stav: Dokončeno

Squares nejsou nic jiného než piškvorky od M. Bačíka, jenž spolupracoval s autory z Holandska, kteří poskytli grafiku a hudbu. Hra byla zřejmě vytvořena v roce 1994 a v roce 1997 vyšla v německém časopise 64'er. Preview verze je známá i pod názvem Isolation. 

Hrát můžou dva až čtyři hráči najednou, bohužel tu nenajdeme možnost soupeřit s počítačem. Jak už název napovídá, nebudeme tu tentokrát umisťovat křížky a kolečka, ale čtverečky čtyř barev, což může být problém pro někoho, kdo je lehce barvoslepý, což je i můj případ. 

Autoři

Volba počtu hráčů

Začátek hry

Před začátkem hry si vybereme počet hráčů, kdy první dva svůj kurzor ovládají pomocí joysticků a další dva pomocí pevně navolených kláves. Je škoda, že nelze nastavit jména hráčů ani vlastní ovládací klávesy. Poté následuje samotná herní obrazovka, na které skáčou tři míčky, ty mají ovšem pouze dekorativní účel a nijak do hratelnosti nezasahují. Začínající hráč je vylosován náhodně. 

Režim pro dva hráče funguje jako klasické piškvorky, cílem je tedy umístit vedle sebe čtyři čtverečky, čímž hra končí. Režim pro více hráčů je zajímavější, jelikož zde sbíráme body a sice 1, 2 či 3 za řadu 3, 4 či 5 čtverečků a hraje se dokud je možný další tah. Jakmile takovou řadu složíme, tak se naše čtverečky přemění na šedé obdélníčky, na které se již nedá nic umístit. V dolní části obrazovky vidíme přehled hráčů, jejich body a ubíhající čas začínající na 999.999. 

Rozlišit barevně čtverečky může být problém

Hráč 2 vyhrál

Hra čtyř hráčů - zatím vede hráč č. 3 se třemi body

Verdikt: Varianta pro dva hráče jsou klasické piškvorky, zajímavější je hra pro 3 či 4 hráče, kde se získávají body. Je škoda, že se nedají nadefinovat vlastní ovládací klávesy, jména hráčů a chybí hra proti počítači. 
Hodnocení: 3/10