Hra 215: Kamerun (1988)

Kamerun

Vývojář: Jaroslav Hnát

Vydavatel: Jaroslav Hnát

Vydáno 1988 pro ZX Spectrum

Žánr: Hazardní

Počet hráčů: 1 - 5

Stav: Dokončeno

S touhle hrou jsem trochu bojoval, protože ji neznám a pravidla tu nejsou rozepsána tak, aby je začátečník hned pochopil. Každopádně jde o hru se šesti kostkami, kdy si na začátku zvolíte, kolik lidí bude hrát, přičemž se může zapojit až pět hráčů, ale lze hrát i sólo. Hráči se poté střídají - celkově v jednom kole má hráč k dispozici tři hody - poprvé vždy hodí všechny kostky, načež si může vybrat, jaké kostky si nechá a s kterými bude házet znovu. 

Instrukce

Začátek hry

Hodit "Kamerun" není vůbec snadné

Cílem je naházet předem dané sestavy, kdy například "Kamerun" je sestava kostek 6, 6, 6, 5, 5, 4. Pokud se vám toto podaří hodit, tak na konci vašeho třetího hodu zmáčknete klávesu "K" jako Kamerun (vždy je to počáteční písmeno sestavy) a hra vám zapíše součet hodnot na kostkách (6+6+6+5+5+4=32) jako získané skóre do tabulky.

Samozřejmě pokud naházíte samé šestky a zmáčknete "L" pro volbu sestavy lichých čísel, tak dostanete 0 bodů. Musíte prostě pro každou kombinaci kostek, kterou naházíte, najít co nejvhodnější sestavu, do které se "napasujete". Vtip je v tom, že každou sestavu můžete použít jen jednou, takže nemůžete neustále volit jednu a tu samou (tu nejvýhodnější) a nahrabat si na ní body. Zároveň musíte vždy nějakou sestavu zvolit, z čehož vyplývá, že počet kol pro jednoho hráče je předem stanovený - je to počet sestav, neboli 12.

Hodil jsem "řadu" neboli postupku

Drama až do poslední chvíle - druhému hráči se téměř podařilo hodit Kamerun, čímž by zvrátil zápas ve svůj prospěch. Takto ale dostane nulu a prohraje. 

Hra pěti hráčů

Sestavy, které vidíme celou dobu na obrazovce, jsou tedy následující:

• 1 až 6 - fungují stejně, takže je shrnu do jednoho bodu. Pokud se vám podaří hodit třeba šest pětek a zvolíte sestavu "5", tak dostanete 6*5=30 bodů. Pokud hodíte jen jednu pětku a zvolíte sestavu "5", dostanete 5 bodů. 
• malé - body dostanete za všechny kostky s hodnotami 1-3. Nejvíce lze tedy získat, pokud hodíte šest trojek. Za kostky 4-6 nedostanete nic. 
• velké - body za kostky 4 až 6, za kostky 1 až 3 nedostanete nic.  
• sudé - body dostanete za kostky s hodnotami 2, 4, 6.
• liché - body za kostky s hodnotami 1, 3, 5.
• řada - je nutné naházet sestavu 1, 2, 3, 4, 5, 6 jinak dostanete nula bodů.
• kamerun - je nutné naházet sestavu 6, 6, 6, 5, 5, 4, jinak dostanete nula bodů.

Poté, co všichni hráči dokončí své hody, tak se samozřejmě sečtou získané body ze všech sestav do celkového skóre a vyhrává hráč, který získal nejvíce bodů.

Vyhrává hráč číslo 1

Verdikt: Zábavná hra s kostkami, ve které musí hráči i dost taktizovat.
Hodnocení: 3/10

Hra 214: Jet-Story (1988)

Jet-Story

Vývojář: Miroslav Fídler & František Fuka

Vydavatel: Cybexlab & Fuxoft, od roku 1992 Ultrasoft

Vydáno 1988 pro ZX Spectrum

Žánr: Arkáda

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Větší, hezčí, propracovanější, prostě ve všech směrech lepší - to je Jet-Story ve vztahu ke svému předchůdci Planet of Shades (1986). Miroslav Fídler opět na hře spolupracoval s Frantou Fukou, který do hry udělal hudbu a úvodní obrazovku. Základ je stejný jako v předchozí hře - budete létat se svojí raketkou v komplexu chodeb na mimozemské planetě a likvidovat nepřátelské základny, kterých je celkem 57. 

V menu hry si můžete aktivovat vylepšenou hudbu pro 128k Spectrum, což určitě stojí za to. Taktéž si lze nadefinovat vlastní ovládací klávesy, což vždy považuji za plus. Hra se ovládá pomocí pěti kláves - čtyři směrové, kdy "směr dolů" slouží pro aktivování speciální zbraně (o tom níže) a jednoho tlačítka pro klasickou střelbu. Kromě toho je zde i klasický pohyblivý text, kde se dozvíme vše možné, od adresy a telefonu autora, přes cíl hry, až po vzkazy pro ostatní vývojáře. 

Menu hry se vzkazem pro Jansoft

Definování vlastních ovládacích kláves

Začátek hry

V samotné hře se poté budeme snažit prostřílet přes 128 obrazovek, kdy se můžeme libovolně vracet zpátky, na místa jež jsme už prošli a vystříleli, přičemž hra úspěšně končí po zničení poslední základny. Pohyb raketky je ovlivněn jak gravitací, tak setrvačností, takže její ovládání vyžaduje trochu cviku. Celkový dojem z pohybu je velmi dobrý, vše je plynulé a funguje to tak, jak by člověk čekal. 

V horní části obrazovky vidíme několik ukazatelů pro fuel (palivo), ammo (náboje), typ a počet střel do speciální zbraně, shield (štít lodi), průběžné skóre a počet zbývajících nepřátelských základen. Různě po herním světě můžeme nalézt rozmístěné "bedničky", kterými si potřebné ukazatele můžeme doplnit. Je klíčové nesbírat vše hlava nehlava, ale nechávat si některé bedničky třeba na později, protože jich je omezené množství. A to hlavně štítu a paliva. 

Bednička s otazníkem přidá náhodný bonus

Shazování bomby na základnu

Ničení nepřátel pomocí speciální zbraně typu "řemdih"

Často je v bedničkách munice pro jednu ze speciálních zbraní, jež ničí všechny nepřátele na jednu ránu. Například rakety, které letí horizontálně, bomby padající vertikálně dolů, ale i zajímavější varianty - jedné říkám "řemdih", protože nemůžu přijít na lepší jméno. Po aktivování se kolem rakety začne míhat ostnatá koule, jež jakoby obíhá kolem vaší lodi a reaguje na její polohu. Není úplně lehké tuto zbraň využít, protože koule lítá všude, jenom ne tam, kam chcete, ale s trochou cviku se to dá. 

Mojí nejoblíbenější speciální zbraní byla ovšem koule, která se po aktivaci vydá určitým směrem a začne se nezávisle na vaší lodi odrážet od všech stěn na obrazovce. Můžete ji tedy vypustit, schovat se na nějaké bezpečnější místo a počkat, až vymlátí všechny nepřátele, kteří se jí dostanou do cesty. Podle mě jasně nejsilnější zbraň. Nutno dodat, že jak koule, tak "řemdih" mají omezenou trvanlivost a po chvíli zmizí, ale na druhou stranu si je můžete "přenášet" do dalších obrazovek.  

"Koule" je ve stísněném prostoru smrtonosná zbraň

Tři základny vedle sebe nepotkáte často

Všechny možné typy bedniček; zleva: "řemdih", bomby, palivo, náboje, koule a rakety

Z obrázků je vidět, že hra je hodně barevná a prostředí se každou chvíli mění, což ulehčuje orientaci v bludišti. Některé obrazovky jsou rozlehlé, v některých prolétáte chodbami, kam se vaše loď jen tak tak vejde. Naštěstí tu nejsou žádné tajné průchody, takže riziko vytuhnutí je minimální, na druhou stranu si musíte hodně hlídat, aby vám nikdy nedošlo palivo, protože jinak končíte.

Nepřátelé jsou hodně variabilní a najdeme tu vše, na co si vzpomenete od statických střílen / vrhačů raket, přes klasické pohyblivé střílející nepřátele a "kamikaze" pohybující se náhodným směrem, až třeba po "základny", ze kterých vylétávají noví a noví nepřátelé, dokud je nezničíte. Na rozdíl od zmíněného předchůdce Planet of Shades se tu ufouni nechovají tak hyperaktivně a neobjevují se náhodně, což je rozhodně krok kupředu. Zde máte předem určený počet nepřátel a pokud obrazovku vyčistíte, tak už zůstane prázdná. A tak to má být. 

Shazování bomby na "základnu"

Tolik bedniček se štíty? To smrdí průšvihem

Občas dokáže být hra hodně barevná

Také zde pro zničení základen už nepotřebujete speciální bomby, ale můžete je zničit i normální zbraní, což trvá o něco déle, ale je dobře, že tu ta možnost je. Po zničení poslední základny se zobrazí obrazovka "Mission Accomplished" a můžete si zapsat své jméno a získané skóre do tabulky nejlepších, kde tentokrát není problém dostat se na první místo.

V časopisu BiT 02/92 vyšla trochu se zpožděním recenze, ve které ji autor udělil 84 % a chválil především dobrou hratelnost a hudbu. 

Mimochodem, pokud byste chtěli vidět hru v pohybu, tak na youtube je k nalezení průchod celou hrou od Pavera. Pokud víte, co dělat, tak se Jet-Story dá dohrát za hodinu, což je slušné. Novým hráčům to ale samozřejmě bude trvat o něco déle. Hru také zařazuji na svůj "must-play" seznam, jenž je k nalezení v pravé části blogu.

Zničení poslední základny

Mission Accomplished

Zápis do tabulky nejlepších

The best gunners

Verdikt: Pokračování hry Planet of Shades vylepšuje snad vše, na co si vzpomenete a výsledkem je hra, která slušně vypadá a díky vybalancované obtížnosti se i dobře hraje.
Hodnocení: 5/10

Golden Triangle v Síni slávy

Dost možná to už někteří z vás viděli, ale já se k tomu dostal až dnes. Našel jsem totiž záznam z předávání cen Česká hra roku 2016, které se konalo v únoru 2017, tedy shodou okolností v době, kdy tento blog začal.

Pokud překousnete výkon moderátorů, tak je zajímavé celé video, ale vypíchnout jsem chtěl hlavně závěr (začíná na 49. minutě), kdy se poprvé uváděli čeští vývojáři do Síně slávy a naprosto zaslouženě byli jako první zvoleni kluci z Golden Triangle, čili Miroslav Fídler (Cybexlab), Tomáš Rylek (T. R. C.) a Franta Fuka (Fuxoft), kteří měli v 80. letech na herní scéně dost možná největší vliv.

Na videu můžete vidět jak jejich krátký medailonek, tak i následný proslov, kdy si všichni tři došli na pódium pro ceny, které jim předal další český herní archeolog Jaroslav Švelch, jenž je mimo jiné autorem disertační práce "Osmibitové poblouznění", kterou doporučuji prozkoumat, pokud jste tak již neučinili (viz Odkazy).

Doufejme, že se ocenění v budoucnosti dočkají i další tvůrci osmibitových her, protože nějaké adepty zde vidím. Co třeba autoři velmi kvalitních her pro PMDčko - Karel Šuhajda (Hlípa, 3D Mikrotron, Willy Walker), nebo kluci z VBG Software (Manic Miner, Flappy, Saboter)? Nebo napadají vás nějací další adepti?

Hra 213: James (1988)

James

Vývojář: PilSoft

Vydavatel: Sharp klub Plzeň

Vydáno 1988 pro Sharp MZ-800

Žánr: Arkáda

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Docela bych se vsadil, že tato hra vychází z nějakého zahraničního vzoru, zatím se mi však nepodařilo zjistit ze kterého. Vypátrali jsme, že vzorem pro hru byl Castle Wolfenstein (1981). Ujmeme se Jamese (Bonda?) a ve skladišti plném beden a nepřátel se pokusíme najít velký diamant. Vše podstatné, včetně ovládání, je vysvětleno na úvodní obrazovce. Můžeme tedy chodit do čtyř směrů, střílet a házet granáty.

Začátek hry

V bedně jsem našel proviant

Zneškodnění strážce

Skladiště je rozdělené na jednotlivé obrazovky, ze kterých vedou po stranách cesty dál. Máme tu dvě patra, každé o velikosti 10x10 obrazovek. Kde se zrovna nacházíme indikuje ukazatel "Sklad", který se skládá ze tří číslic - první je patro, druhé určuje "řádku" a třetí "sloupec". Další ukazatele pro náboje a granáty jsou jasné, ubývající energii doplňujeme proviantem a skóre zvyšujeme zabíjením nepřátel a sbíráním předmětů. Všechny potřebné věci můžeme doplňovat a najdeme je právě v bednách či můžeme prohledávat mrtvoly.

Hráč začíná vždy ve skladu "000", jinak je ale skladiště náhodně generované. Na každé obrazovce můžeme či nemusíme nalézt bedny, strážce či růžové stěny, které nám občas brání v průchodu dál, ale lze je zničit granátem. Kromě toho tu jsou i schody, kterými se můžeme dostat o patro výše / níže. Cílem je samozřejmě přežít a v jedné z místností (mám pocit, že je vždy ve druhém patře) najít diamant.

Během otvírání beden mě zezadu překvapil Agent

Konečně jsem našel schody nahoru

Místnost s diamantem

Občas vás může překvapit také druhý typ nepřítele - agent - který se objeví pokud v místnosti strávíte až příliš mnoho času. Jeho příchod můžete slyšet díky zvukovému efektu, takže vždy poznáte, že se blíží a měli byste utéci. Konfrontace s ním totiž není žádný med - na rozdíl od strážce, který víceméně náhodně bloudí sem a tam, je agent rychlejší a jde přímo po vás.

Největším problémem hry je ovládání - nemůžete totiž měnit směr o 180°, ale vždy jen o 90° - hra totiž stále vyhodnocuje, jestli nechcete hodit granát (ten se hází stisknutím "dozadu" + "dopředu"). Za celou dobu hraní jsem si na to nezvykl a neustále jsem se někde zasekával, nebo ještě hůře - házel si granát přímo pod nohy, což rezultovalo v mojí smrt a konec hry. 

Pokud se vám podaří sebrat diamant, hra převede zbývající energii, náboje a granáty do skóre a spustí hru znovu, takže si můžete ještě vylepšit svoje skóre.

Cestu k diamantu si musíte otevřít pomocí granátů

Vítězství !

Verdikt: Poměrně zajímavou hru stahuje dolu špatně vyřešené ovládání, kdy si budete často házet granáty pod nohy.
Hodnocení: 3/10

Hra 212: Hungry Pango (1988)

Hungry Pango

Vývojář: Miroslav Urda

Vydavatel: Miroslav Urda

Vydáno 1988 pro PMD 85

Žánr: Arkáda

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Miroslav Urda už se nám představil s několika hrami (Rescuer Willy, Categoric, Cobra, Stripped), ale ani jedna si neodnesla příliš vysoké hodnocení. Jak autor sám píše, vytvářel je ve svých 17-18 letech, kdy se teprve učil programovat a kvalita tomu odpovídá. 

"Hladový Pango" je variace na Pac-mana, kdy se ocitnete v bludišti plném jídla (není to specifikované, ale vzhledem k tvaru tomu říkejme koblihy) a pokusíte se sníst co nejvíce, přičemž vás nesmí chytit jakýsi strážce, který bludištěm bloumá a číhá na zloděje. Pokud vás chytí, ztratíte jeden ze svých pěti životů. Cílem je samozřejmě nashromáždit co nejvyšší skóre, kdy za každou sebranou koblihu dostanete jeden bod. 

Úvodní obrazovka s popisem ovládání

Začátek hry

Oh "Boy"

S Pangem se objevíte vždy ve spodní části obrazovky a zároveň je vpravo východ, kterým můžete utéct do další úrovně. Bludišť je tedy několik a i když v jedné úrovni vidíte nápis "End", tak hra žádný konec ve skutečnosti nemá. Úrovně se opakují stále dokola, dokud nepřijdete o všechny životy, což je v téhle hře problém. 

Hlídač totiž není moc chytrý a vyhnout se mu není problém. Situaci ještě ulehčuje fakt, že pokud se hned na začátku vydáte k východu, tak nemá žádnou šanci vás chytit, přičemž vy po cestě seberete pár koblih a takto to můžete opakovat do nekonečna. Obtížnost je tedy opravdu minimální a přitom by to šlo vyřešit tak lehce - otevřít východ z úrovně jen po sesbírání všech koblih. 

Je to konec? Není to konec

Život zde nemá smysl, raději se nechám dobrovolně zabít

Verdikt: Hra vypadá spíše jako nějaký nedodělaný prototyp - v podstatě tu neexistuje obtížnost, přitom by to s menšími úpravami mohlo být daleko lepší a mohlo se jednat o slušnou variaci na Pac-mana. 

Hodnocení: 2/10